92
Velké drama vˇek˚u
nespravedlivé: “Držíte mˇe zavˇreného tˇri sta ˇctyˇricet dní v té odpornˇe
špinavé, smrduté kobce, kde se mi nedostává témˇeˇr niˇceho; a ted’
mˇe pˇrivádíte sem a odmítáte mˇe vyslechnout, a pˇritom dopˇráváte
sluchu mým úhlavním nepˇrátel ˚um. . . Jestli jste opravdu moudˇrí a
jste-li svˇetlem svˇeta, pak dbejte na to, abyste nehˇrešili proti sprave-
dlnosti. Pokud jde o mne, jsem jen slabý smrtelník; m˚uj život má
jen nepatrný význam. A napomínám-li vás, abyste nevynášeli ne-
[79]
spravedlivý rozsudek, ˇríkám to spíše ve vašem zájmu než ve svém.”
(
Bonnechose, sv. 2, str. 146.147)
Další muˇcedník pˇred koncilem
Nakonec jeho žádosti vyhovˇeli. Pˇred svými soudci Jeroným
poklekl a modlil se, aby Boží Duch vedl jeho myšlenky i slova, aby
nepromluvil nic, co by neodpovídalo pravdˇe nebo co by znevážilo
odkaz jeho Mistra. Tak se na jeho osobˇe naplnilo zaslíbení, které Pán
dal prvním uˇcedník˚um: “Budou vás vodit pˇred vládce a krále kv˚uli
mnˇe. . . A když vás obžalují, nedˇelejte si starosti, jak a co budete
mluvit; nebot’ v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste
to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.”
Matouš
10,18-20
.
Jeronýmova slova vyvolala úžas a obdiv, a to i v ˇradách jeho
nepˇrátel. Mˇel už za sebou celý rok žaláˇrování, kdy tˇežce strádal
tˇelesnˇe i duševnˇe, kdy nemˇel možnost ˇcíst a pro tmu vˇezeˇnské kobky
v˚ubec nic nevidˇel. Pˇresto d˚ukazy, které pˇredložil, mˇely takovou sílu
a logiku, jako kdyby mˇel možnost studovat docela v klidu a bez
rozptylování. Svým posluchaˇc˚um pˇripomnˇel v dlouhém výˇctu svaté
muže, kteˇrí byli odsouzeni nespravedlivými soudci. Témˇeˇr v každé
generaci se objevují jedinci, kteˇrí se snaží povznést národ a kv˚uli
tomu se pak stávají terˇcem hanby a odsuzování. Pozdˇeji se však
ukáže, že si zasluhují úctu. Ostatnˇe i sám Kristus byl odsouzen
nespravedlivˇe jako zlosyn.
Když Jeroným pˇred ˇcasem odvolával své názory, souhlasil s
rozsudkem odsuzujícím Husa — prohlásil ho za spravedlivý. Nyní
však ˇrekl, že toho lituje a zd˚uraznil pˇredevším nevinu a svatost
tohoto muˇcedníka: “Znal jsem ho od dˇetství. Byl to znamenitý muž,
spravedlivý a svatý; byl odsouzen pˇresto, že byl nevinen. . . Také
já jsem hotov zemˇrít. Nezaleknu se muk, která mi pˇripravují moji
