90
Velké drama vˇek˚u
I jeho nepˇrátelé byli pˇrekvapeni jeho odvážným vystupováním.
Jeden z horlivých zastánc˚u papežství popsal muˇcednictví Husa a
Jeronýma, který zemˇrel nedlouho potom, slovy: “Oba byli pevné
mysli, když se pˇriblížila jejich poslední hodina. Chystali se na hra-
nici, jako by šli na svatební hostinu. Nevydali ze sebe jediný výkˇrik
bolesti. Když plameny vzplály, zaˇcali zpívat žalmy a hluk ohnˇe mohl
stˇeží pˇrehlušit jejich zpˇev.” (Wylie, sv. 3, kap. 7)
Když oheˇn zcela strávil Husovo tˇelo, byl popel i se zemí, na
které ležel, sebrán a vhozen do Rýna a ˇreka jej odnesla do moˇre.
Husovi pronásledovatelé doufali, že se jim koneˇcnˇe podaˇrilo vymýtit
pravdu, kterou hlásal, a jen stˇeží mohli tušit, že popel odplavený do
moˇre bude jako semeno roznesen do všech kout ˚u svˇeta a v zemích
dosud neznámých pˇrinese “bohatou žeˇn” — lidi, kteˇrí budou svˇedˇcit
o pravdˇe. Hlas, který zaznˇel na kostnickém snˇemu, se bude v mnoha
ozvˇenách vracet celá další staletí. Husova životní pout’ skonˇcila, ale
pravda, pro kterou zemˇrel, nem˚uže nikdy zahynout. Jeho pˇríklad víry
a vytrvalosti povzbudil jiné, aby pevnˇe stáli za pravdou a bránili ji
navzdory hrozbˇe muˇcení a smrti. Jeho poprava ukázala celému svˇetu
proradnost a krutost ˇRíma. Nepˇrátelé pravdy, aˇc si to neuvˇedomovali,
tak ve skuteˇcnosti prospˇeli tomu, co se snažili zniˇcit.
Jeroným v Kostnici
V Kostnici však byla postavena ještˇe jedna hranice — ještˇe jeden
svˇedek musel svou krví svˇedˇcit pro pravdu. Když se Jeroným louˇcil
s Husem pˇred jeho odjezdem na kostnický koncil, povzbuzoval ho
ke stateˇcnosti a pevnosti a slíbil, že mu pˇrijde na pomoc, jestliže se
dostane do nebezpeˇcí. Když se pak dozvˇedˇel o Husovˇe uvˇeznˇení,
snažil se ihned splnit sv˚uj slib. Bez ochranného listu a pouze s jed-
ním pr˚uvodcem se vypravil do Kostnice. Tam ale zjistil, že se sám
vystavuje nebezpeˇcí, aniž by mohl nˇeco podniknout pro Husovo
vysvobození. Pokusil se proto utéct z mˇesta, to se mu ale nepodaˇrilo
—
byl zajat a v doprovodu vojenského oddílu dopraven zpˇet. Když
se pak objevil poprvé pˇred koncilem a pokusil se reagovat na vzne-
senou obžalobu, uvítaly ho výkˇriky: “Do ohnˇe s ním! Do ohnˇe!”
(
Bonnechose, sv. 1, str. 234) Uvˇeznili ho a spoutali ˇretˇezy v poloze,
která mu p˚usobila velké bolesti; k jídlu dostával jen chléb a vodu. Po
nˇekolika mˇesících krutého vˇeznˇení Jeroným onemocnˇel a jeho život
