88
Velké drama vˇek˚u
Hus pˇred koncilem
Oslaben pobytem ve vˇezení — v nˇemž díky vlhkému a za-
tuchlému prostˇredí onemocnˇel zimnici, která ho málem pˇripravila
[75]
o život — pˇredstoupil Hus koneˇcnˇe pˇred koncil. V ˇretˇezech stál
pˇred císaˇrem, který se svou ctí zavázal, že ho ochrání. Bˇehem dlou-
hého procesu zastával Hus pevnˇe pravdu a pˇred shromáždˇenými
církevními a svˇetskými hodnostáˇri vyslovil rozhodný nesouhlas se
zkažeností knˇežské vrchnosti. Když mu dali na vybranou, zda odvolá
své uˇcení, nebo podstoupí smrt, zvolil údˇel muˇcedníka.
Boží milost mu byla oporou. Bˇehem týdn˚u utrpení — než koncil
vynesl koneˇcný rozsudek — plnil jeho duši nebeský pokoj. “Psal
jsem list tento vám,” napsal pˇrátel ˚um, “v žaláˇri v okovech, ˇcekaje
nazítˇrí na smrt odsouzení. . . Kterak se mnou Pán B˚uh milostivˇe ˇcinil
a se mnou jest v divných pokušeních, poznáte, až se u Boha v radosti
z jeho milosti setkáme.” (List Hus˚uv veškerému národu ˇceskému z
10.
ˇcervna 1415)
V šeru vˇezeˇnské kobky pˇredvídal Hus vítˇezství pravé víry. V
duchu se vracel do Betlémské kaple v Praze, kde donedávna kázal
evangelium, a ve snu uvidˇel papeže a jeho biskupy, jak niˇcí obrazy
Krista, které namaloval na stˇeny kaple. “To ho nesmírnˇe zarmoutilo;
druhého dne však vidˇel ve snu mnoho malíˇr ˚u, kteˇrí znovu malovali
tyto obrazy, a ty byly ještˇe krásnˇejší a bylo jich ještˇe více. Když
malíˇri své dílo dokonˇcili, vystoupili pˇred shromáždˇením lidí se slovy:
[76]
‘
Jen at’ sem pˇrijdou biskupové a knˇeží. Tyhle obrazy už se jim nikdy
smazat nepodaˇrí!’” Hus pak ke svému snu poznamenal: “Doufám, že
Krist ˚uv život, který slovem jeho v Betlémˇe malován byl ode mne v
lidských srdcích, který zniˇciti chtˇeli, . . . malován bude od ˇcetnˇejších
kazatel ˚u lepších než já.” (D’Aubigné, díl 1, kap. 6)
Pak byl Hus pˇredveden pˇred koncil naposledy. Bylo to velko-
lepé, slavnostní shromáždˇení — císaˇr, ˇríšská knížata, vyslanci král ˚u,
kardinálové, biskupové a poˇcetný zástup lidí, kteˇrí se pˇrišli podívat
na to, co se bude dít. Ze všech konˇcin kˇrest’anského svˇeta se shro-
máždili svˇedkové této první velké obˇeti v dlouhém zápase, kterým
mˇela být vybojována svoboda svˇedomí.
Když koncil Husa naposledy vyzval, aby se rozhodl, reformátor
potvrdil své dˇrívˇejší prohlášení. Pak upˇrel pronikavý pohled na pa-
novníka, který tak hanebnˇe porušil své slovo, a prohlásil: “Rozhodl
