Vˇerní až do smrti
87
nenapravíš-li života svého, upouštˇeje od krásných šat ˚u a nadbyteˇc-
ných vˇecí, že tˇežce budeš pokárán od Pána, jakož i já nešt’astný
budu pokárán. . . Proto, že jsi mé mluvení a hlásání veˇrejné od mládí
svého znamenitˇe poznal, není mi tˇreba ti více psáti. Ale prosím
tˇe pro milosrdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné
lehkomyslnosti, kterou’s na mnˇe spatˇril.” Na obálku listu pˇripsal:
“
Prosím tˇe, abys tohoto listu neotvíral, leˇc dostaneš-li zprávu o tom,
že jsem mrtev.” (Hus˚uv list Mistru Martínkovi z 10. ˇríjna 1414)
Cestou Hus všude sledoval známky toho, jak se jeho uˇcení šíˇrí
a jak jeho vˇec lidé pˇríznivˇe pˇrijímají. Zástupy lidí se sbíhaly, aby
ho spatˇrily a v nˇekterých mˇestech ho ulicemi provázeli i mˇestští
úˇredníci.
Po pˇríchodu do Kostnice mˇel Hus naprostou volnost. K císaˇrovu
dopisu pˇridal papež sv˚uj osobní ochranný list. Tato slavnostní a
opakovaná prohlášení však byla porušena a reformátor byl v krátké
dobˇe na pˇríkaz papeže a kardinál ˚u zatˇcen a uvˇeznˇen v temné žaláˇrní
kobce. Pozdˇeji byl pˇrevezen do hradního vˇezení na druhém bˇrehu
Rýna. Papež svou vˇerolomností mnoho nezískal, zanedlouho byl
sám vˇeznˇen ve stejném vˇezení (Bonnechose, sv. 1, str. 247). Zodpo-
vídal se totiž pˇred koncilem z toho, že vedle vraždy, svatokupectví
a cizoložstva spáchal nejodpornˇejší zloˇciny — “hˇríchy, které se ne-
sluší ani jmenovat”. To prohlásil samotný koncil, který také papeže
nakonec zbavil tiáry a nechal ho vsadit do vˇezení. Koncil rovnˇež
sesadil vzdoropapeže a zvolil nového papeže (viz Dodatek ˇc. 18).
Aˇckoli se papež dopouštˇel vˇetších zloˇcin˚u, než z jakých kdy
Hus obvi ˇnoval knˇežstvo a kv˚uli nimž požadoval nápravu, pˇresto týž
koncil, který pozdˇeji papeže sesadil, udˇelal všechno pro to, aby re-
formátora zniˇcil. Husovo uvˇeznˇení vyvolalo v ˇCechách velké pobou-
ˇrení. Mocní šlechtici zaslali koncilu protest proti takovému postupu.
Císaˇr, který nelibˇe nesl, že jeho záruky byly porušeny, vyslovil ne-
souhlas s opatˇreními proti Husovi. Husovi protivníci však soptili
hnˇevem a umínˇenˇe lpˇeli na svém; dovolávali se císaˇrova zájmu o
církev, snažili se v nˇem vzbudit strach a pˇredsudky. Pˇredložili dlouhý
seznam argument ˚u, aby dokázali, že “není potˇreba dodržovat pˇrísahu
danou kacíˇr ˚um nebo osobám podezˇrelým z kacíˇrství, i když dostali
záruky bezpeˇcnosti od císaˇr ˚u a král ˚u” (Jacques Lenfant, Dˇejiny kost-
nického koncilu, sv. 1, str. 516). Tak se jim podaˇrilo prosadit své
zámˇery.
