Vˇerní až do smrti
81
vˇec. To bylo také “dˇedictví”, které se snažila zajistit pro svého
syna. Hus navštˇevoval venkovskou školu a pak odešel do Prahy na
[69]
univerzitu, kde byl pˇrijat jako stipendista. Na cestˇe do Prahy ho
doprovázela jeho matka. Jako chudá vdova nemohla dát svému synu
žádné hmotné dary. Nedaleko pˇred Prahou však spolu poklekli a
matka pro svého syna, který již nemˇel otce, prosila o požehnání
od Otce na nebesích. Zˇrejmˇe si ani neuvˇedomovala, jak B˚uh její
modlitbu vyslyší.
Na univerzitˇe na sebe Hus upozornil svou pílí i výbornými studij-
ními výsledky. Svým bezúhonným životem a laskavým, pˇrívˇetivým
jednáním si získal také všeobecnou vážnost. Byl upˇrímným ˇclenem
ˇrímské církve a opravdovˇe hledal duchovní požehnání, které církev
slibovala. O výroˇcních svátcích chodil ke zpovˇedi, na kterou vˇenoval
posledních pár mincí ze svého chudého mˇešce, úˇcastnil se procesí,
aby získal slibované odpustky. Po absolvování univerzity se stal
knˇezem. Rychle postupoval a záhy se dostal ke královskému dvoru.
Stal se také profesorem a pozdˇeji rektorem univerzity, která mu
poskytla vzdˇelání. Bˇehem nˇekolika málo let se skromný stipendista
stal pýchou své zemˇe a jeho jméno znali v celé Evropˇe.
Hus kazatelem v Betlémské kapli
Dílo reformace zahájil však Hus na jiném poli. Nˇekolik let po
svém vysvˇecení na knˇeze se stal kazatelem Betlémské kaple v Praze.
Pro zakladatele této kaple bylo d˚uležité, aby Boží slovo bylo kázáno
v jazyce lidu. Pˇrestože ˇRím s tím nesouhlasil, v ˇCechách taková
kázání nikdy úplnˇe nevymizela. Velká neznalost Bible však zp˚u-
sobila, že se mezi lidmi všech stav˚u rozšíˇrily nejhorší neˇresti. Hus
tyto zloˇrády neúnavnˇe káral a dovolával se pˇritom Božího slova, aby
prosadil zásady pravdy a ˇcistoty.
Pražský rodák Jeroným, který se pozdˇeji stal blízkým Husovým
spolupracovníkem, pˇrivezl s sebou z Anglie Viklefovy spisy. Ang-
lická královna, která pˇrijala Viklefovo uˇcení, byla ˇceskou princeznou
a jejím pˇriˇcinˇením se rozšíˇril vliv anglického reformátora v její rodné
zemi. Hus si se zájmem pˇreˇcetl Viklefovy spisy. Uvˇeˇril, že jejich
pisatel je upˇrímný kˇrest’an a reformy, které prosazoval, se mu líbily.
Aniž si to uvˇedomil, nastoupil cestu, která ho zavedla “daleko od
ˇRíma”.
