6.
      
      
        kapitola — Vˇerní až do smrti
      
      
        Evangelium do ˇCech proniklo již v devátém století. Bible byla
      
      
        pˇreložena do jazyka lidu a v tomto jazyce se konaly také bohoslužby.
      
      
        S nar ˚ustající papežskou mocí bylo však Boží slovo “zatemˇnováno”.
      
      
        ˇRehoˇr VII., který si pˇredsevzal, že pokoˇrí pýchu král ˚u, se stejnˇe
      
      
        usilovnˇe snažil podmanit si lid, a proto vydal bulu, v níž zakazoval
      
      
        konání bohoslužeb ve staroslovˇenštinˇe. Papež prohlásil, že “Vše-
      
      
        mohoucímu by se líbilo, kdyby bohoslužby byly konány v nˇejakém
      
      
        neznámém jazyku; vždyt’ zlo a kacíˇrství vzniklo již nejednou právˇe
      
      
        kv˚uli tomu, že se toto pravidlo nedodržovalo.” (Wylie, sv. 3, kap.
      
      
        1)
      
      
        Tím ˇRím naˇrizoval, aby “svˇetlo Božího slova” bylo zastínˇeno a
      
      
        lid byl uzamˇcen v temnotˇe. B˚uh však poskytl jiné prostˇredky, jimiž
      
      
        mˇel být Boží lid zachován. Do ˇCech pˇrišlo nˇekolik valdenských a
      
      
        albigenských, kteˇrí kv˚uli pronásledování museli opustit své domovy
      
      
        ve Francii a Itálii. Aˇckoli se neodvažovali uˇcit veˇrejnˇe, p˚usobili tajnˇe.
      
      
        Tak se po staletí uchovávala pravá víra.
      
      
        Již pˇred Husem se našli v ˇCechách ti, kdo veˇrejnˇe odsuzovali zka-
      
      
        ženost církve a v˚ubec všeobecný úpadek. Jejich p˚usobení vzbudilo
      
      
        velkou pozornost. Vyvolalo však také strach církevních hodnostáˇr ˚u,
      
      
        a tak zaˇcalo pronásledování uˇcedník˚u evangelia. Pokud se chtˇeli
      
      
        sejít k bohoslužbám, museli se uchýlit do les˚u a hor. V nˇekterých
      
      
        pˇrípadech pronásledování vyústilo v popravy. Po nˇejaké dobˇe pak
      
      
        vyšlo naˇrízení, aby byli upáleni všichni, kdo se odchýlí od ˇrímské
      
      
        bohoslužby. Kˇrest’ané obˇetovali své životy s nadˇejí, že jejich vˇec
      
      
        zvítˇezí. Jeden z tˇech, kteˇrí “uˇcili, že spásu lze najít jen ve víˇre v
      
      
        ukˇrižovaného Spasitele”, když umíral, prohlásil: “Zbˇesilost nepˇrátel
      
      
        pravdy nad námi vítˇezí, nebude to ale trvat vˇeˇcnˇe. Z obecného lidu
      
      
        povstane bez meˇce a bez moci ˇclovˇek, nad kterým se jim zvítˇezit
      
      
        nepodaˇrí.” (Wylie, sv. 3, kap. 1) Lutherova doba byla ještˇe v daleké
      
      
        budoucnosti. Našel se však nˇekdo jiný, jehož svˇedectví proti ˇRímu
      
      
        mˇelo pohnout národy.
      
      
        Jan Hus pocházel z chudé rodiny. Otec mu zemˇrel velice brzy.
      
      
        Jeho zbožná matka považovala vzdˇelání a úctu k Bohu za nejcennˇejší
      
      
        80