74
Velké drama vˇek˚u
hˇríchu i pro osvobození a povznesení jeho vlasti mˇelo vˇetší význam
než ta nejskvˇelejší vítˇezství na váleˇcných polích.
Protože v té dobˇe ještˇe neexistoval knihtisk, mohla se Bible
rozmnožovat jen pomalým a únavným opisováním. O Bibli byl mi-
moˇrádný zájem, takže i když se mnozí ochotnˇe dali do opisování,
poptávku nebylo možné takˇrka uspokojit. Nˇekteˇrí zámožnˇejší zá-
kazníci chtˇeli celou Bibli, jiní kupovali pouze její ˇcásti. V mnoha
pˇrípadech se spojilo nˇekolik rodin a koupili si spoleˇcnˇe jeden opis.
Tak se Viklefova Bible záhy rozšíˇrila mezi široké vrstvy zájemc˚u.
Dovolávání se lidského rozumu zp˚usobilo, že se lidé pˇrestali
trpnˇe podˇrizovat papežským dogmat ˚um. Viklef šíˇril základní uˇcení
protestantismu — spasení skrze víru v Ježíše Krista a neomylnost
Písma. Kazatelé, které vysílal, rozšiˇrovali Bibli spolu s Viklefovými
spisy, a to s takovým úspˇechem, že novou víru pˇrijala témˇeˇr polovina
obyvatel Anglie.
Šíˇrení Bible vyvolalo zdˇešení církevních úˇrad˚u. Nyní museli
ˇcelit mocnˇejšímu vlivu, než jaký mˇel Viklef — ˇciniteli, proti nˇemuž
jim jejich zbranˇe nebyly nic platné. V té dobˇe nemˇela Anglie zákon,
[63]
který by šíˇrení Bible zakazoval. A ani nebyl potˇrebný, když dosud
Bible v angliˇctinˇe neexistovala. Pozdˇeji byly takové zákony vydány
a pˇrísnˇe se stˇrežilo jejich dodržování. Nyní se však Boží slovo mohlo
šíˇrit, a to i pˇres odpor duchovenstva.
Pak se pˇredstavitelé ˇrímské církve pokusili Viklefa znovu uml-
ˇcet. Pˇredvolali ho postupnˇe tˇrikrát pˇred soud, avšak bezvýslednˇe.
Nejdˇríve snˇem biskup˚u prohlásil jeho spisy za kacíˇrské. Biskupové
získali na svou stranu mladého krále Richarda II. a pˇrimˇeli ho, aby
vydal královský dekret, podle nˇehož mˇeli být vsazeni do vˇezení
všichni, kdo budou nadále vyznávat odsouzené uˇcení.
Viklef se odvolal k parlamentu. Nebojácnˇe obžaloval církevní
hodnostáˇre pˇred národní radou a žádal nápravu hrozných zloˇrád˚u,
které církev schvalovala. Pˇresvˇedˇcivˇe vylíˇcil touhu po moci a zkaže-
nost papežství. Své odp˚urce tím pˇrivedl do úzkých. Viklefovi pˇrátelé
a pˇrívrženci byli už pˇredtím násilnˇe pˇrinuceni k poslušnosti, a proto
oˇcekávali, že se i starý a osamˇelý Viklef skloní pˇred spojenou mocí
koruny a mitry. Místo toho však zástupci církve poznali, že utr-
pˇeli porážku. Parlament, pobouˇrený Viklefovými burcujícími slovy,
odvolal dekret o stíhání jeho pˇrívrženc˚u a Viklef byl opˇet volný.
