Zaˇcátky reformace
      
      
        73
      
      
        První Bible v angliˇctinˇe
      
      
        Pozdˇeji, jako profesor teologie, kázal Viklef Boží slovo i na uni-
      
      
        verzitˇe v Oxfordu. Pˇrednášel svým student ˚um pravdu tak vˇernˇe, že
      
      
        mu zaˇcali ˇríkat “doktor evangelia”. Jeho nejvˇetším životním dílem
      
      
        však je pˇreklad Písma do angliˇctiny. Již ve spise “O pravdˇe a vý-
      
      
        znamu Písma” vyslovil sv˚uj úmysl pˇreložit Bibli, aby každý obyvatel
      
      
        Anglie mohl ˇcíst o podivuhodném Božím díle ve své mateˇrštinˇe.
      
      
        [62]
      
      
        Jeho dílo však bylo neˇcekanˇe zastaveno. Aˇckoli mu nebylo ještˇe
      
      
        ani šedesát let, pracovní vypˇetí a trvalé útoky jeho odp˚urc˚u mu od-
      
      
        ˇcerpaly mnoho sil. Pˇredˇcasnˇe zestárl a dolehla na nˇej tˇežká choroba.
      
      
        Když se o tom doslechli mniši, velice se zaradovali. Doufali, že Vik-
      
      
        lef nyní bude hoˇrce litovat všeho, ˇcím uškodil ˇrímské církvi. Hned
      
      
        se za ním vydali, aby vyslechli jeho zpovˇed’. U l ˚užka muže, o nˇemž
      
      
        se domnívali, že umírá, se sešli zástupci ˇctyˇr mnišských ˇrád˚u, dopro-
      
      
        vázeni ˇctyˇrmi úˇredníky. “Máš smrt na jazyku,” ˇríkali mu, “uznej své
      
      
        chyby a odvolej pˇred námi vše, ˇcím jsi nás urazil.” Viklef je v klidu
      
      
        vyslechl, pak vyzval svého opatrovníka, aby ho v l ˚užku nadzvedl,
      
      
        upˇrenˇe pohlédl mnich˚um do oˇcí a pevným a silným hlasem, pˇred
      
      
        nímž se tak ˇcasto tˇrásli, prohlásil: “Já nezemˇru, ale budu žít a znovu
      
      
        budu ukazovat zloˇrády mnich˚u.” (D’Aubigné, sv. 17, kap. 7) Mniši v
      
      
        úžasu zalapali po dechu a celí vydˇešení se rychle obrátili k odchodu.
      
      
        Viklefova slova se splnila. Z˚ustal naživu, aby do rukou svých
      
      
        krajan˚u mohl vložit nejmocnˇejší zbraˇn proti ˇRímu — Bibli, Boží
      
      
        nástroj k osvobození, osvícení a obnovˇe lidstva. Musel pˇrekonat
      
      
        mnoho pˇrekážek, aby dílo mohlo být dokonˇceno. Nemocný Viklef
      
      
        vˇedˇel, že mu na práci zbývá jen nˇekolik málo let; uvˇedomoval si
      
      
        také, jakému odporu musí ˇcelit. Povzbuzovala ho však zaslíbení
      
      
        obsažená v Božím slovu. Bez obav pokraˇcoval ve svém díle. Když
      
      
        byl na vrcholu svých duševních sil, když mˇel nejvíce zkušeností,
      
      
        Boží prozˇretelnost ho zázraˇcnˇe zachovala a pˇripravila pro nejvˇetší
      
      
        úkol. Zatímco se kˇrest’anský svˇet zmítal v neklidu, Viklef — aniž by
      
      
        se okolními zmatky nechal vyrušit — se na své faˇre v Lutterworthu
      
      
        vˇenoval svému milovanému dílu.
      
      
        Po ˇcase tak spatˇril svˇetlo svˇeta první anglický pˇreklad Bible. Boží
      
      
        slovo bylo zpˇrístupnˇeno všem Angliˇcan˚um. Ted’ se už Viklef nebál
      
      
        žaláˇre ani hranice. Vložil lidem do rukou “svˇetlo”, které už nezhasne.
      
      
        Dal svým krajan˚um Bibli, což pro zlomení pout nevˇedomosti a