Zaˇcátky reformace
75
Pak byl ovšem pˇredvolán potˇretí, a to pˇred nejvyšší církevní
tribunál v království. Stoupenci papežství pˇredpokládali, že nyní již
kacíˇrství nebude ani v nejmenším tolerováno — podle nich již Viklef
nemá šanci; vítˇezem bude ˇRím. Kdyby to bylo možné, nejradˇeji by
Viklefa pˇrinutili, aby odvolal své uˇcení, nebo by mu nechali postavit
hranici.
Viklef však neodvolal, nebyl ochoten se pˇretvaˇrovat. Trval na
svém uˇcení a odmítl obvinˇení svých pronásledovatel ˚u. Zapomnˇel na
sebe, na situaci, v jaké se nachází, i na to, že stojí pˇred soudem, a
povolal své posluchaˇce pˇred Boží soud, který zváží jejich výmysly a
klamy na váhách vˇeˇcné pravdy. Všichni v soudní síni pocítili moc
Ducha svatého. Poznali, že na nˇe p˚usobí B˚uh. Zdálo se, že nemají
sílu odejít ze soudní sínˇe. Viklefova slova jim pronikala do srdce,
jako kdyby to byly “šípy z Božího toulce”. Obvinˇení z kacíˇrství,
které vznesli proti nˇemu, pˇresvˇedˇcivˇe obrátil proti nim. Jak to, ptal
se, že mají odvahu šíˇrit bludy a kupˇcit s Boží milostí?
“
S kým, myslíte, že vedete spor?” zeptal se jich nakonec. “Se
starým mužem na pokraji hrobu? Ne. S pravdou. S pravdou, která je
silnˇejší než vy, a proto vás porazí.” (Wylie, sv. 2, kap. 13) S tˇemito
slovy opustil shromáždˇení a žádný z jeho odp˚urc˚u se nepokusil mu
v tom zabránit.
Viklef ˚uv boj vrcholí
Viklefovo dílo bylo témˇeˇr dovršeno. “Prapor pravdy”, který tak
dlouho tˇrímal, mˇel zanedlouho vypadnout z jeho rukou. Ještˇe jednou
však mˇel vydat svˇedectví o evangeliu. Pravda mˇela být hlásána ze
samé pevnosti království bludu. Viklef byl povolán k soudu pˇred
papežský tribunál v ˇRímˇe, který tak ˇcasto proléval krev svatých.
Nebyl slepý, aby nevidˇel nebezpeˇcí, které mu hrozilo. Pˇresto by
byl uposlechl, kdyby nebyl postižen mrtvicí. To mu znemožnilo
[64]
vydat se na cestu. I když jeho hlas v ˇRímˇe nemohl zaznít, mohl své
názory vyjádˇrit písemnˇe. Ze své fary tak poslal papeži dopis, v nˇemž
uctivˇe, v kˇrest’anském duchu, ale otevˇrenˇe káral okázalost a pýchu
papežského dvora.
Mimo jiné napsal: “Je mi opravdovým potˇešením hlásat a vy-
svˇetlovat komukoli víru, kterou vyznávám, zvláštˇe pak ˇrímskému
biskupovi, který — pokud je, jak pˇredpokládám, neklamný a vˇerný
