70
Velké drama vˇek˚u
Papež udˇelil mnich˚um právo zpovídat a udˇelovat rozhˇrešení.
To se stalo zdrojem velkého zla. Ziskuchtiví mniši ochotnˇe udˇelo-
vali rozhˇrešení, takže je vyhledávali zloˇcinci všeho druhu. To mˇelo
za následek další r˚ust zloˇcinnosti a neˇresti. Nemocní a chudí lidé
z˚ustali bez pomoci, protože dary, které mohly zmírnit jejich bídu,
dostali mniši. Ti hrozbami vymáhali od lidí almužny a oznaˇcovali za
bezbožné všechny, kdo ˇrád˚um odmítali dary dávat. Pˇrestože mniši
hlásali chudobu, jejich bohatství rostlo, jejich nádherné budovy a
plné stoly jen zvýrazˇnovaly postupující úpadek národa. Sami trávili
život v pˇrepychu a radovánkách a k lidem posílali nevzdˇelance, kteˇrí
umˇeli vyprávˇet jen pohádky, legendy a zábavné historky, aby lid
bavili a ještˇe více ohlupovali. Mniši tak ovládali povˇerˇcivé lidi a pˇre-
svˇedˇcovali je, že k tomu, aby si zajistili místo v nebi, staˇcí, budou-li
[59]
uznávat svrchovanost papeže, uctívat svaté a dávat dary mnich˚um.
Vzdˇelaní a zbožní muži se marnˇe snažili zjednat nápravu mniš-
ských ˇrád˚u. Viklef, který mˇel vˇetší rozhled, zasáhl koˇren zla, když
prohlásil, že systém je nesprávný už v samotné své podstatˇe, a proto
by mnišství mˇelo být zrušeno. Tím vzbudil zájem o danou otázku.
Když pak mniši procházeli zemí a prodávali papežovy odpustky,
vyjadˇrovali mnozí lidé pochybnost, zda je v˚ubec možné koupit si
odpuštˇení za peníze — zda by je nemˇeli hledat spíš u Boha než u pa-
peže. Chamtivostí a takˇrka bezednou hrabivostí mnich˚u byli mnozí
notnˇe pobouˇreni: “ ˇRímští mniši a knˇeží nás vyžírají jako rakovina.
B˚uh nás musí vysvobodit, jinak lid zahyne.” (D’Aubigné, sv. 17,
kap. 7) Žebraví mniši chtˇeli zakrýt svou chamtivost, a proto tvrdili,
že se ˇrídí pˇríkladem Spasitele — podle nich Ježíš a jeho uˇcedníci
prý také žili z milodar˚u. Tím ovšem nakonec uškodili sami sobˇe,
protože mnozí právˇe proto sáhli po Bibli, aby si to ovˇeˇrili. To si
ale ˇRím pˇrál ze všeho nejménˇe; Zdroj pravdy, na který se nyní lidé
zamˇeˇrili, jim chtˇel utajit.
Viklef zaˇcal zveˇrej ˇnovat svá pojednání proti mnich˚um. Nedˇelal
to proto, aby s nimi vedl spor — chtˇel pouze obrátit pozornost lidí k
uˇcení Bible a k jejímu P˚uvodci. Tvrdil, že papež nemá o nic vˇetší
pravomoc odpouštˇet hˇríchy nebo vyluˇcovat z církve než prostý knˇez,
a že nikdo nem˚uže být vylouˇcen z církve, jestliže pˇredtím na sebe
nepˇrivolal Boží zatracení. Úˇcinnˇeji už nemohl niˇcit hr˚uzný systém
duchovní a pozemské nadvlády, kterou papež budoval a pomocí níž
ovládal duše a tˇela milión˚u svých poddaných.
