Zaˇcátky reformace
71
Ve službách krále
Král povolal Viklefa, aby hájil práva anglické koruny proti zása-
h˚um ˇRíma. Jako královský velvyslanec strávil dva roky v Nizozemí
vyjednáváním s papežovými povˇeˇrenci. Tam se setkal s duchovními
z Francie, Itálie a Španˇelska, mˇel možnost nahlédnout do zákulisí a
poznat mnoho vˇecí, které by v Anglii nikdy nepoznal. Nauˇcil se mno-
hému, co mu posloužilo pˇri jeho dalším p˚usobení. V pˇredstavitelích
papežského dvora poznal pravou povahu a cíle ˇrímské hierarchie.
Po návratu do Anglie hlásal své dˇrívˇejší názory ještˇe otevˇrenˇeji a
horlivˇeji. Tvrdil také, že hrabivost, pýcha a klam jsou bohové ˇRíma.
V jednom ze svých traktát ˚u napsal o papeži a jeho výbˇerˇcích:
“
Vydírají z naší zemˇe živobytí chudých a z královské pokladny
každoroˇcnˇe mnoho tisíc marek za svátosti a duchovní služby. Je
to zloˇreˇcený blud svatokupectví; vedou všechny kˇrest’any, aby toto
kacíˇrství schvalovali a pˇestovali. Aˇckoli naše ˇríše má zajisté velké
zásoby zlata a až na výbˇerˇcího vyslaného pyšným papežem z nˇeho
nikdo nikdy nevzal, musí se tato hora zlata v pr ˚ubˇehu doby vyˇcerpat,
nebot’ stále jen odváží peníze z naší zemˇe a neposílá za nˇe nic než
Boží prokletí pro své svatokupectví.” (John Lewis, Život a utrpení J.
Viklefa, str. 37)
Krátce po návratu do Anglie dostal Viklef od krále faru v Lut-
terworthu. Král ho tím ujistil, že jeho výroky nevzbudily panov-
[60]
níkovu nelibost. Viklef mˇel vliv jak u dvora, kde p˚usobil na roz-
hodování o dalších opatˇreních, tak mezi lidem pˇri utváˇrení jejich
víry.
Brzy se však na jeho hlavu sneslo hromobití. Papež do Anglie
poslal tˇri buly — univerzitˇe, králi a církevním hodnostáˇr˚um —, v
nichž naˇrizoval, aby byl tento uˇcitel kacíˇrství neprodlenˇe a rozhodnˇe
umlˇcen (Augustus Neander, Všeobecné dˇejiny kˇrest’anského nábo-
ženství a církve, díl 6, odd. 2, ˇcást 1, odst. 8). Ještˇe než buly do
Anglie dorazily, pˇredvolali biskupové ve své horlivosti Viklefa, aby
ho soudili. K soudu ho doprovázeli dva z nejmocnˇejších šlechtic˚u
v království. Lidé obklopili soudní budovu, tlaˇcili se dovnitˇr, a tak
postrašili soudce, kteˇrí jednání na ˇcas odložili a Viklefovi dovo-
[61]
lili v pokoji odejít. Krátce nato zemˇrel Eduard III., kterého se ke
konci jeho života preláti pokoušeli poštvat proti hlasateli pravdy, a
správcem království se stal Viklef ˚uv dˇrívˇejší ochránce.
