66
Velké drama vˇek˚u
jaký duch jej inspiroval. Je z nˇeho slyšet ˇrev draka, nikoli Krist ˚uv
hlas.
V˚udcové ˇrímské církve nechtˇeli pˇretvoˇrit své povahy podle mˇe-
ˇrítek Božího zákona. Vytvoˇrili si vlastní mˇeˇrítka, která jim vyhovo-
vala, a rozhodli se donutit všechny, aby se jimi ˇrídili — protože to
ˇRím pˇrikazuje. Tak došlo k hrozným tragédiím. Zkažení a rouhaví
knˇeží a papežové konali dílo, které jim uložil satan. Neznali milo-
srdenství. Stejný duch, který ukˇrižoval Krista a popravil apoštoly,
stejný duch, který podnítil krvežíznivého Nerona proti vˇeˇrícím v
jeho dobˇe, se nyní snažil sprovodit ze svˇeta ty, kdo byli milí Bohu.
Pronásledování, které trvalo po mnoho staletí, snášeli tito bo-
habojní lidé s trpˇelivostí a neochvˇejností, která oslavovala jejich
Vykupitele. Navzdory kˇrížovým tažením a pˇres nelidské katanství,
jemuž byli vystaveni, vysílali dále své misionáˇre, aby šíˇrili vzácnou
pravdu. Byli pronásledováni až k smrti, jejich krev však zavlažo-
vala zaseté semeno a pˇrinášela plody. Tak valdenští nesli svˇedectví
o Bohu už nˇekolik staletí pˇred narozením Luthera. Rozptýleni do
mnoha zemí, zasévali semeno reformace, které vzklíˇcilo v dobˇe
Viklefa, rozrostlo se do šíˇrky a do hloubky v dobˇe Luthera a bude
hlásáno až do konce svˇeta lidmi, kteˇrí jsou stejnˇe ochotni trpˇet “pro
slovo Boží a svˇedectví Ježíšovo”.
Zjevení 1,9
.
[56]
