62
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        že spasení dosáhnou svými dobrými skutky. Stále mysleli na svou
      
      
        hˇríšnost, báli se, že neuniknou Božímu hnˇevu, trápili své duše i svá
      
      
        tˇela, a pˇresto nenacházeli úlevu. ˇRím svým uˇcením takto spoutal lidi
      
      
        s citlivým svˇedomím. Takoví lidé — a byly jich tisíce — opouštˇeli
      
      
        pˇrátele a pˇríbuzné, aby celý sv˚uj život strávili v klášterní kobce.
      
      
        ˇCastými posty a krutým biˇcováním, noˇcním bdˇením a mnohahodino-
      
      
        vými modlitbami v kleˇce na studených, vlhkých kamenech ve svých
      
      
        smutných celách, dlouhými poutˇemi, pokoˇrujícími kajícími skutky
      
      
        a strašným muˇcením se tito lidé marnˇe snažili získat pokoj. Deptáni
      
      
        vˇedomím hˇríchu a pronásledováni strachem z Božího hnˇevu, proží-
      
      
        vali muka, dokud se vyˇcerpáním nezhroutili a bez jediného paprsku
      
      
        svˇetla a nadˇeje neklesli do hrobu.
      
      
        Valdenští toužili pˇrinést tˇemto hladovým duším “chléb života”,
      
      
        sdˇelit jim poselství pokoje obsažené v Božích slibech a ˇríci jim,
      
      
        že Ježíš Kristus je jedinou nadˇejí na záchranu. Uˇcení, že dobrými
      
      
        skutky m˚uže ˇclovˇek odˇcinit pˇrestoupení Božího zákona, pokládali
      
      
        za falešné. Spoléhání na lidské zásluhy odporuje uˇcení o nekoneˇcné
      
      
        lásce Pána Ježíše. Kristus zemˇrel jako obˇet’ za ˇclovˇeka, protože
      
      
        hˇríšné lidstvo nem˚uže uˇcinit nic pro to, aby se smíˇrilo s Bohem.
      
      
        Zásluhy ukˇrižovaného a vzkˇríšeného Spasitele jsou základem kˇres-
      
      
        t’anovy víry. ˇClovˇek je závislý na Kristu a jeho spojení s ním musí
      
      
        být tak tˇesné, jak tˇesnˇe jsou spojeny všechny údy s tˇelem nebo jako
      
      
        je vˇetev spojena s kmenem.
      
      
        Uˇcení církve dovedlo lidi k tomu, že Boha i Ježíše Krista pova-
      
      
        žovali za bytosti pˇrísné, zachmuˇrené a nepˇrístupné. Spasitel jim byl
      
      
        pˇredstaven jako ten, kdo nemá s hˇríšným ˇclovˇekem soucit, a proto je
      
      
        tˇreba pˇrímluv knˇeží a svatých. Lidé, jejichž mysl byla osvícena Bo-
      
      
        žím slovem, chtˇeli pˇredstavit ostatním Pána Ježíše jako soucitného
      
      
        a milujícího Spasitele, který s otevˇrenou náruˇcí zve všechny lidi i
      
      
        s jejich bˇremenem hˇrích˚u, s jejich starostmi a obavami. Snažili se
      
      
        odstranit pˇrekážky, které satan navršil tˇemto lidem do cesty, takže
      
      
        pak nemohli vidˇet Boží sliby a jít pˇrímo ke Kristu, aby mu vyznali
      
      
        své hˇríchy a získali tak odpuštˇení a pokoj.
      
      
        Vliv evangelia
      
      
        Valdenští misionáˇri nadšenˇe odhalovali zvídavým lidem vzácné
      
      
        pravdy evangelia. Obezˇretnˇe rozšiˇrovali peˇclivˇe opsané ˇcásti Písma