Vˇerni navzdory pronásledování
57
svým dˇetem na vrcholy tyˇcící se nad nimi v majestátní d˚ustojnosti
a vyprávˇeli jim o Bohu, “u nˇehož není promˇeny ani stˇrídání svˇetla
a stínu” (
Jakub˚uv 1,17
)
a jehož slovo je trvalé jako nemˇenné hory.
B˚uh stvoˇril hory a dal jim jejich stabilitu. Jen Boží ruka jimi m˚uže
pohnout z místa. Podobnˇe B˚uh ustanovil sv˚uj zákon, základ své
vlády na nebi i na zemi. ˇClovˇek svou rukou m˚uže “sáhnout” na své
bližní a zmaˇrit jejich život, lidská ruka však nem˚uže vyrvat hory ze
základ˚u a vrhnout je do moˇre, stejnˇe jako nem˚uže zmˇenit pˇrikázání
Božího zákona nebo zmaˇrit jediný z Božích slib˚u lidem, kteˇrí plní
jeho v˚uli. Boží služebníci mají tak vˇernˇe zachovávat Boží zákon, jak
stálé jsou hory.
Hory, lemující hluboká údolí, byly stálými svˇedky Boží stvoˇritel-
ské moci a trvalou pˇripomínkou jeho péˇce a ochrany. Poutníci, kteˇrí
v nich našli útoˇcištˇe, se tyto tiché symboly Hospodinovy pˇrítom-
nosti nauˇcili milovat. Nestˇežovali si na sv˚uj nesnadný údˇel, nikdy
nebyli na horských samotách osamoceni. Dˇekovali Bohu, že jim
pomohl skrýt se pˇred hnˇevem a krutostí lidí a byli rádi, že ho mohou
svobodnˇe uctívat. Když je nepˇrátelé pronásledovali, poskytly jim
hory ˇcasto bezpeˇcnou ochranu. Z nejednoho strmého útesu znˇely
jejich písnˇe, kterými chválili Boha, a ˇrímská vojska nemohla jejich
chvalozpˇevy umlˇcet.
Výchova dalších generací
Zbožnost tˇechto Kristových následovník˚u byla ˇcistá a prostá.
Pravdy si cenili více než dom˚u a p˚udy, více než pˇrátel, pˇríbuzných,
dokonce více než vlastního života. Usilovali o to, aby si tyto zásady
osvojily i další generace. Od nejranˇejšího vˇeku uˇcili své dˇeti znát
Písmo a vedli je, aby úzkostlivˇe plnily požadavky Božího zákona.
Opisy Bible byly vzácností, proto se text ˚um Písma uˇcili nazpamˇet’.
Mnozí z nich umˇeli zpamˇeti celé stati Starého i Nového zákona.
Výroky o Bohu se jim snoubily s krásnými pˇrírodními výjevy a s
každodenním požehnáním. Malé dˇeti se uˇcily pohlížet vdˇeˇcnˇe na
Boha jako na dárce všeho dobrého.
Rodiˇce, pˇrestože byli nˇežní a laskaví, dokázali vést své dˇeti
moudˇre — tak, aby si nezvykly prosazovat jen “to své”. ˇCekal je
život plný zkoušek a tˇežkostí, možná i muˇcednická smrt; rodiˇce je
proto uˇcili snášet obtíže — mˇely se umˇet podˇrídit, ale pˇritom myslet
