56
Velké drama vˇek˚u
víru. Jejich víra byla dˇedictvím po otcích. Zápasili o “víru, jednou
provždy odevzdanou Božímu lidu”.
Jud˚uv 3
.
Církev na poušti, a
nikoli nadutá knˇežská hierarchie tr ˚unící v hlavním mˇestˇe tehdejšího
svˇeta, byla pravou Kristovou církví, strážcem pokladu pravdy, který
B˚uh svˇeˇril svému lidu, aby jej pˇredal svˇetu.
K hlavním pˇríˇcinám, které vedly k odluce pravé církve od ˇRíma,
patˇrila nenávist ˇRíma k biblické sobotˇe. Papežská moc opovrhla
pravdou, jak to pˇredpovˇedˇela biblická proroctví. Boží zákon zašla-
pala do prachu a do popˇredí dala lidské tradice a zvyklosti. Církve,
které se podˇrídily papežské nadvládˇe, byly brzy donuceny k uctívání
nedˇele jako dne odpoˇcinku. V záplavˇe blud˚u a povˇer byli mnozí tak
zmateni — a to i praví Boží následovníci —, že sice svˇetili sobotu,
ale nepracovali ani v nedˇeli. ˇRím se s tím ovšem nespokojil. Po-
žadoval nejen, aby svˇetili nedˇeli, ale také aby zneuctívali sobotu.
Hrozil nejostˇrejšími slovy tˇem, kdo se opováží zachovávat sobotu.
Pouze únik z moci ˇRíma umožnil nˇekterým, že mohli nerušenˇe plnit
požadavky Božího zákona (viz Dodatek ˇc. 13).
Valdenští byli v Evropˇe mezi prvními, kdo mˇeli pˇreklad Písma
svatého (viz Dodatek ˇc. 14). Již nˇekolik staletí pˇred reformací vlast-
nili v rukopisech pˇreklad Bible ve svém mateˇrském jazyce. Mˇeli
pˇrístup k ryzí a nefalšované pravdˇe, a proto se stali terˇcem nená-
visti a pronásledování. Prohlašovali, že ˇrímská církev je odpadlým
Babylónem z knihy Zjevení a s nasazením vlastních život ˚u ˇcelili
její zkaženosti. Pod tlakem dlouhotrvajícího pronásledování uˇcinili
nˇekteˇrí ústupky ve víˇre a postupnˇe upouštˇeli od zásad, jiní se však
pevnˇe drželi pravdy. Ve staletích temna a odpadlictví to byli valden-
ští, kdo popírali svrchovanost ˇRíma, odmítali uctívání obraz˚u jako
modloslužbu a zachovávali pravou sobotu. Svou víru uchovali i v
dobách nejtˇežšího pronásledování. Aˇckoli byli ohrožováni savoj-
skými zbranˇemi a ˇrímskými muˇcicími nástroji, stáli neochvˇejnˇe za
Božím slovem a za Boží ctí.
Za mohutnými horskými valy — útoˇcištˇem pronásledovaných
a utlaˇcovaných ve všech dobách — našli valdenští úkryt. Právˇe
zde udržovali svˇetlo pravdy osvˇecující temnotu stˇredovˇeku. Zde
svˇedkové pravdy uchovali po tisíc let starou víru.
[48]
B˚uh pˇripravil pro sv˚uj lid velkolepý chrám. Jeho mohutnost od-
povídá velikosti pravdy, kterou stˇrežili. Hory se staly pro vˇerné vy-
hnance symbolem Hospodinovy nemˇenné spravedlnosti. Ukazovali
