58
Velké drama vˇek˚u
a jednat samostatnˇe. Od nejútlejšího vˇeku se uˇcily nést odpovˇed-
nost, mluvit obezˇrele, chápat moudrost mlˇcení. Jediné neprozˇretelnˇe
pronesené slovo v pˇrítomnosti nepˇrátel mohlo ohrozit život nejen
toho, kdo je vyslovil, ale i životy stovek jeho spolubratr ˚u. Vždyt’ tak
jako vlci pronásledují svou koˇrist, pronásledovali nepˇrátelé pravdy
ty, kdo se opovážili usilovat o náboženskou svobodu.
Valdenští obˇetovali pozemský blahobyt pro pravdu. I když jen
s obtížemi vydˇelávali na obživu, z˚ustali trpˇeliví a vytrvalí. Peˇclivˇe
obdˇelávali každý kousíˇcek orné p˚udy mezi horami. Údolí i ménˇe
[49]
úrodné horské stránˇe obhospodaˇrovali tak, aby dávaly co nejvyšší
výnosy. Šetrnost a pˇrísné odˇríkání tvoˇrily souˇcást výchovy, jediného
dˇedictví, které pˇredali svým dˇetem. Nauˇcili se, že život je podle
Boží v˚ule školou káznˇe a že své potˇreby mohou uspokojit jen vlastní
prací, prozíravostí, peˇclivostí a vírou. Vyžadovalo to mnoho tvrdého
úsilí, ale bylo to zdravé a užiteˇcné. Právˇe takovou školu potˇrebuje
hˇríšný ˇclovˇek. B˚uh mu ji poskytuje a pomáhá mu tak rozvíjet vlastní
osobnost. I když valdenští vedli mladé lidi k tvrdé práci, nezane-
dbávali rozvoj jejich intelektuálních schopností. Vštˇepovali jim, že
všechny jejich síly a schopnosti patˇrí Bohu a že je mají zdokonalovat
a rozvíjet pro Boží službu.
Valdenské sbory se ˇcistotou a prostotou podobaly církvi apoš-
tolské doby. Odmítaly nadvládu papeže a prelát ˚u a pokládaly Bibli
za jedinou, nejvyšší a neomylnou autoritu. Jejich kazatelé, na rozdíl
od panovaˇcných ˇrímských knˇeží, následovali pˇríkladu svého Mi-
stra, který “nepˇrišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil”.
Matouš
20,28
.
Pásli svˇeˇrené stádce, vodili je na zelené pastviny a k živým
pramen˚um svatého Božího slova. Valdenští se neshromažd’ovali
v nádherných chrámech nebo ve velkolepých katedrálách, nýbrž
daleko od všech pomník˚u lidské pýchy a okázalosti — ve stínu
hor, v alpských údolích a v dobách nebezpeˇcí v nˇekteré ze skalních
pevností, aby tam naslouchali slov˚um pravdy z úst Kristových slu-
žebník˚u. Kazatelé nejen hlásali evangelium, ale navštˇevovali také
nemocné, vyuˇcovali dˇeti, napomínali zbloudilé a pomáhali urov-
návat spory, aby znovu zavládl soulad a bratrská láska. V dobách
míru žili z dobrovolných dar ˚u ˇclen˚u. Každý z nich se však podobnˇe
jako Pavel, který vyrábˇel stany, vyuˇcil nˇejakému ˇremeslu, jímž si v
pˇrípadˇe potˇreby vydˇelával na živobytí.
