Vˇerni navzdory pronásledování
55
“
Nechcete-li pˇrijmout bratry, kteˇrí vám pˇrinášejí pokoj, setkáte se
s nepˇráteli, kteˇrí vám pˇrinesou válku. Nechcete-li se spojit s námi,
abychom ukázali Sas˚um cestu života, dostanete od nich smrtelnou
ránu.” (J. H. Merle D’Aubigné, Dˇejiny reformace šestnáctého století,
sv. 17, kap. 2) Nebyly to plané pohr˚užky. Svˇedkové biblické víry
zakusili, co jsou to války, intriky a podvody, dokud nebyly sbory
p˚uvodních kˇrest’an˚u v Británii zniˇceny nebo donuceny podˇrídit se
papežské moci.
V zemích, kam nesahala moc ˇRíma, žily po staletí skupiny kˇres-
t’an˚u, které z˚ustaly témˇeˇr nedotˇceny papežskou zkažeností. Byly
však obklopeny pohanstvím a v pr ˚ubˇehu staletí je ovlivnily pohanské
bludy. Pokládali však stále Bibli za jediné pravidlo víry a z˚ustávali
vˇerni mnoha jejím zásadám. Vˇeˇrili v nemˇennost Božího zákona
a svˇetili sobotu podle ˇctvrtého pˇrikázání. Kˇrest’anské sbory, které
uchovávaly tuto víru a žily podle ní, p˚usobily ve stˇrední Africe a
mezi Armény v Asii.
Valdenští
Mezi tˇemi, kdo dokázali papežské moci vzdorovat nejrozhodnˇeji,
vynikli valdenští. Právˇe v zemi, kde mˇelo papežství své hlavní sídlo,
se projevil nejodhodlanˇejší odpor proti jeho blud˚um a zkaženosti.
Po staletí si sbory v Piemontu udržely svou nezávislost. Nakonec
však pˇrišla doba, kdy ˇRím trval na tom, že se musí podˇrídit. Po
neúspˇešných bojích proti ˇrímské tyranii uznali vedoucí tˇechto sbor ˚u s
nechutí nadvládu moci, které se zdánlivˇe podrobil celý svˇet. Nˇekteˇrí
[47]
z nich se však odmítli podˇrídit moci papež˚u nebo prelát ˚u. Byli
odhodláni z˚ustat vˇerni Bohu a uchovat si ryzost a prostotu víry.
Došlo k rozdˇelení. Ti, kdo se drželi prvotní víry, se oddˇelili. Nˇekteˇrí
z nich opustili rodné Alpy a vztyˇcili prapor pravdy v jiných zemích.
Jiní se uchýlili do odlehlých roklin a do skalních tvrzí v horách a
tam svobodnˇe uctívali Boha.
Víra, kterou po staletí uchovávali a šíˇrili valdenští, se podstatnˇe
lišila od falešného uˇcení ˇRíma. Jejich náboženské uˇcení vycházelo
z Písma, z pravé kˇrest’anské vˇerouky. Tito chudí zemˇedˇelci, žijící
v ústraní, odlouˇcení od svˇeta — u svých stád a na svých vinicích,
s nimiž byli spjati každodenní tˇežkou prací — nedospˇeli k pravdˇe
vlastním zápasem s bludy odpadlé církve. Neobjevili nˇejakou novou
