54
Velké drama vˇek˚u
Kˇrest’anství v Británii
Ve Velké Británii zapustilo kˇrest’anství koˇreny velmi záhy. Evan-
gelium, které Britové pˇrijali v prvních staletích, nebylo nakažené
[45]
ˇrímským odpadlictvím. Jediným darem z ˇRíma pro Brity bylo pro-
následování vedené pohanskými císaˇri, které dosáhlo až k tˇemto
vzdáleným bˇreh˚um. Mnozí kˇrest’ané prchali pˇred pronásledováním
z Anglie do Skotska, odkud byla pravda pˇrenesena do Irska. Ve
všech tˇechto zemích ji lidé radostnˇe pˇrijímali (viz Dodatek ˇc. 12).
Když Británii obsadili Sasové, pˇrevládlo v zemi pohanství. Do-
byvatelé nebyli ochotni nechat se pouˇcovat svými otroky. Kˇrest’ané
museli hledat útoˇcištˇe v nepˇrístupných horách a moˇcálech. Svˇetlo
—
na ˇcas skryté — však nepˇrestalo svítit. Ve Skotsku zazáˇrilo o sto
let pozdˇeji s takovým jasem, že osvítilo i vzdálené zemˇe. Z Irska
[46]
vyšel zbožný Columba. S nˇekolika spolupracovníky shromáždil roz-
ptýlené vˇeˇrící na osamˇelém ostrovˇe Iona, který se stal centrem jeho
misijního p˚usobení. Mezi jeho evangelisty byl také ˇclovˇek, který
zachovával biblickou sobotu, a tak se pravda o sobotˇe dostala do
širšího povˇedomí. Na ostrovˇe Iona byla založena škola, ze které
vycházeli misionáˇri nejen do Skotska a Anglie, ale i do Nˇemecka,
Švýcarska a dokonce i do Itálie.
ˇRím se však zamˇeˇril na Británii a rozhodl se, že ji dostane pod
svou vládu. V šestém století se tam vypravili ˇrímští misionáˇri, aby
obrátili pohanské Sasy. Zpupní barbaˇri je ochotnˇe pˇrijali a misi-
onáˇr˚um se podaˇrilo pˇrimˇet tisíce Sas˚u k tomu, aby pˇrijali ˇrímské
náboženství. Bˇehem svého p˚usobení se vyslanci ˇRíma a obrácení
Sasové setkávali s p˚uvodními kˇrest’any. Zjistili, že se zásadnˇe liší.
P˚uvodní kˇrest’ané byli prostí a skromní, jejich povahy, uˇcení a zvyky
odpovídaly Písmu, zatímco misionáˇri a jejich následovníci vˇeˇrili
povˇerám, chovali se nadutˇe a okázale. ˇRímský vyslanec požadoval,
aby p˚uvodní kˇrest’anské sbory uznaly svrchovanost ˇrímského velek-
nˇeze. Britové nevzrušenˇe odpovˇedˇeli, že chtˇejí milovat všechny lidi,
že však papež není oprávnˇen vládnout nad církví a že mu mohou
prokazovat jen takovou poddanost jako každému jinému Kristovu
následovníku. ˇRím se ještˇe nˇekolikrát pokusil pˇrimˇet je k poslušnosti.
Tyto skromné kˇrest’any pˇrekvapila zpupnost ˇrímských vyslanc˚u —
jejich odpovˇedí však vždy bylo, že neznají jiného mistra než Krista.
Nato papežství ukázalo svoji pravou tváˇr. ˇRímský legát prohlásil:
