4.
kapitola — Vˇerni navzdory pronásledování
Temno, které zahalilo zemi bˇehem dlouhé doby papežské nad-
vlády, nemohlo zcela zastˇrít svˇetlo pravdy. V každé dobˇe tu byli lidé,
kteˇrí svˇedˇcili o Bohu, vˇeˇrili v Ježíše Krista jako jediného prostˇred-
níka mezi Bohem a ˇclovˇekem, pokládali Bibli za jediné pravidlo
života a svˇetili pravou sobotu. Za co všechno svˇet vdˇeˇcí tˇemto lidem,
to se jejich potomci nikdy nedozvˇedí. Nepˇrátelé je upalovali jako
kacíˇre, zpochybˇnovali jejich pohnutky, oˇcer ˇnovali jejich povahu, ni-
ˇcili nebo pˇrekrucovali jejich spisy. Pˇresto tito svˇedkové z˚ustali po
dlouhá léta pevní a uchovávali ryzí víru jako svaté dˇedictví pro další
generace.
Dˇejiny Božího lidu bˇehem staletí temna jsou zapsány v nebi,
lidské záznamy jim však vˇenují málo pozornosti. Nˇekolik zmínek
o vˇerných Božích následovnících poskytují žaloby jejich pronásle-
dovatel ˚u. ˇRím se snažil potlaˇcit každý náznak nesouhlasu se svým
uˇcením nebo rozhodnutími. Snažil se zniˇcit všechno, co považoval
za kacíˇrské, at’ šlo o lidi nebo spisy. I malý náznak ned˚uvˇery nebo
pochybnosti o pravdivosti papežských dogmat staˇcil k tomu, aby
ˇclovˇek riskoval sv˚uj život, bez ohledu na to, zda byl chudý ˇci bohatý,
prostý ˇci vysoce postavený. ˇRím se také snažil odstranit záznamy
o krutostech, kterých se dopouštˇel v˚uˇci všem, kdo se mu odvážili
odporovat. Koncily naˇrídily, že musejí být zniˇceny všechny knihy
a spisy, které takové záznamy obsahují. Pˇred vynalezením tisku
existovalo jen málo knih, a pokud byly, nedaly se dobˇre uchovávat.
Tˇežko se dalo ˇRímu zabránit, aby sv˚uj zámˇer neprovedl.
Žádné spoleˇcenství vˇeˇrících v dosahu moci ˇRíma se nemohlo
dlouho tˇešit svobodˇe svˇedomí. Jakmile papežství získalo moc, sna-
žilo se tvrdˇe zasáhnout proti každému, kdo odmítal uznat jeho nad-
vládu. Tak se jeho moci poddali postupnˇe všichni kˇrest’ané.
53
