562
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        bojích se jezuit ˚um podaˇrilo prosadit u parlamentu zásah do ˇríšských
      
      
        zákon˚u.” (Meusel, Kirchliches Handlexikon)
      
      
        Dodatek ˇc.23 Snahy o potlaˇcení Bible
      
      
        Rada mˇesta Toulouse, která zasedala v dobˇe, kdy probíhalo kˇri-
      
      
        žácké tažení proti albigenským, rozhodla: “Zakazujeme, aby kdokoli
      
      
        kromˇe duchovních vlastnil opisy knih Starého a Nového zákona. . .
      
      
        Zapovídáme všem co nejpˇrísnˇeji, aby tyto knihy mˇeli v domácích
      
      
        pˇrekladech.” “Obydlí, nejbídnˇejší chatrˇce, ba nejskrytˇejší útoˇcištˇe
      
      
        tˇechto lidí, v nichž se tyto spisy najdou, mají být úplnˇe zniˇceny.
      
      
        Takoví lidé mají být pronásledováni až do les˚u a jeskyˇn a kdo jim
      
      
        poskytne pˇrístˇreší, toho stihne pˇrísný trest.” (Concil. Tolosanum,
      
      
        Pope Gregory IX. Anno chr. 1229, kánon 14 a 2.)
      
      
        “
      
      
        Tento mor (Bible) se tak rozšíˇril, že nˇekteˇrí lidé si sami usta-
      
      
        novili knˇeze, a to i nˇekteré evangelíky, kteˇrí zkomolili a pošlapali
      
      
        pravdu evangelia a vytvoˇrili si pro své cíle nová evangelia. . . , aˇc
      
      
        [454]
      
      
        vˇedí, že kázání a výklad Bible je laik˚um zcela zakázán.” (Acts of
      
      
        Inquisition, Philip van Limborch, History of the Inquisition, kap. 8)
      
      
        Rada mˇesta Tarragona naˇrídila v roce 1234: “Nikdo nesmí vlast-
      
      
        nit knihy Starého a Nového zákona v románském jazyce, a kdokoli je
      
      
        vlastní, musí je odevzdat místnímu biskupu do osmi dn˚u po vydání
      
      
        tohoto výnosu, tak aby mohly být spáleny; jinak bude obvinˇen z
      
      
        kacíˇrství.” (D. Lortsch, Histoire de la Bible en France, 1910)
      
      
        Na koncilu v Kostnici v roce 1415 byl Viklef posmrtnˇe odsou-
      
      
        zen Arundelem, arcibiskupem canterburským, jako “zhoubný šiˇritel
      
      
        proklatého kacíˇrství, který provedl nový pˇreklad Písma svatého do
      
      
        svého mateˇrského jazyka”.
      
      
        Odpor ˇrímskokatolické církve proti Bibli trval staletí a vystup-
      
      
        ˇnoval se zvláštˇe v dobˇe, kdy byly zakládány biblické spoleˇcnosti.
      
      
        Dne 8. prosince 1866 vydal papež Pius IX. ve své encyklice Quanta
      
      
        cura seznam osmdesáti blud˚u v deseti r ˚uzných kapitolách. Zde jsou
      
      
        s poukazem na dˇrívˇejší papežská rozhodnutí jako “mor” proklety
      
      
        biblické spoleˇcnosti, spolu se socialismem, komunismem, tajnými
      
      
        spoleˇcnostmi a spoleˇcnostmi liberálních duchovních. Již roku 1864
      
      
        se papež Pius IX. v encyklice Qui pluribus zmi ˇnuje o “prohna-
      
      
        ných biblických spoleˇcnostech, které obnovují starý trik kacíˇr˚u a
      
      
        pˇres nejsvˇetˇejší pˇredpisy církve pˇrekládají knihy Písma svatého do