Dodatky
      
      
        557
      
      
        Grogau, The Conciliar Theory as It Manifested itself at the Council
      
      
        of Constance, Washington 1949; Fred A. Kremple, Cultural Aspects
      
      
        of the Council of Constance and Basel, Ann Arbor 1955; John Pa-
      
      
        trick McGowan, D’Ailly and the Council of Constance, Washington
      
      
        1936.
      
      
        K Janu Husovi viz E. J. Kitts, Pope John XXIII and Master John
      
      
        Hus, Londýn 1910; D. S. Schaff, John Hus, 1915; Schwarze, John
      
      
        Hus, 1915; Matthew Spinka, John Hus and the Czech Reform, 1941;
      
      
        [450]
      
      
        F. Strunz, Hus, sein Leben und sein Werk, 1927.
      
      
        Dodatek ˇc.19 Obchod s odpustky
      
      
        Papež Lev X., který pro získání prostˇredk˚u na dostavˇení chrámu
      
      
        sv. Petra vydal 18. ˇríjna 1517 bulu o odpustcích, rozdˇelil nˇemecká
      
      
        území mezi tˇri hlavní zmocnˇence, z nichž jedním byl arcibiskup
      
      
        z Mohuˇce a Magdeburku. Ten jmenoval podzmocnˇencem Tetzela,
      
      
        dominikánského mnicha z Lipska, který v tom byl zbˇehlý.
      
      
        Dodatek ˇc.20 Jezuitství
      
      
        V 31. ˇclánku stanov Tovaryšstva Ježíšova se ˇríká: “K pokroku je
      
      
        pˇredevším žádoucí, aby všichni projevovali dokonalou poslušnost,
      
      
        aby v nadˇrízeném, at’ je to kdokoli, vidˇeli zástupce našeho Pána
      
      
        Krista a jemu byli oddáni vˇrelou úctou a láskou.”
      
      
        V listu ˇclen˚um ˇrádu, který se stal proslulým, Ignác napsal: “Patˇrte
      
      
        na toho, jemuž jste v ˇclovˇeku poslušni, totiž na Krista, nejvyšší
      
      
        moudrost, nekoneˇcnou dobrotu a lásku, na Pána, o nˇemž víte, že se
      
      
        nem˚uže mýlit, ani vás klamat.”
      
      
        Právˇe proto, že jezuita vidí ve svém pˇredstaveném stále Boha,
      
      
        znamená pro nˇeho poslušnost jakýsi druh “unio mystica” s v˚ulí Boží.
      
      
        Proto ˇreˇc jezuit ˚u o poslušnosti v mnohém upomíná na terminologii
      
      
        mystiky: “Kdo chce dosáhnout stavu opravdové poslušnosti, musí
      
      
        svléci vlastní v˚uli a obléci Boží v˚uli, která je mu jeho nadˇrízenými
      
      
        uložena.”
      
      
        Ignác peˇclivˇe rozeznával r ˚uzné stupnˇe poslušnosti: Nejnižší stu-
      
      
        peˇn, pouze vnˇejší “poslušnost ˇcin˚u”, spoˇcívá v tom, že podˇrízený se
      
      
        omezuje na provedení uloženého ˇcinu. Takovou poslušnost oznaˇco-
      
      
        val Ignác za “velmi nedokonalou”. Druhý stupeˇn se vyznaˇcuje tím,