556
Velké drama vˇek˚u
papežové však odmítali vzdát se svých hodností, a tak mˇela církev
od té doby papeže tˇri.
Alexandra V. uznávaly Francie a Anglie, Benedikta XIII. py-
renejský poloostrov a Skotsko, ˇRehoˇre XII. nˇemecký král, ˇcetná
nˇemecká území, ˇRím a Neapol. Teprve kostnickému koncilu se
podaˇrilo rozkol odstranit.
Dodatek ˇc.17 Zneužívání v duchovních vˇecech
Asi sto let po skonˇcení rozkolu, v dobˇe, kdy se konal koncil
v Pise, prohlásil papež Hadrian VI. o pomˇerech panujících v této
zmatené dobˇe: “Víme, že se po urˇcitý ˇcas odehrávaly mnohé opo-
vrženíhodné vˇeci u Svaté stolice: zneužívání v duchovních vˇecech,
pˇrekraˇcování kompetencí, všechno se pˇrevracelo k zlému. Od hlavy
jde zkáza do úd˚u, od papeže se rozšíˇrila pˇres preláty; všichni jsme
se odchýlili, ani jediný neˇcinil dobro.”
Ranke o nˇem napsal: “On naproti tomu sliboval všechno, co
pˇrísluší dobrému papeži: podporovat ctnostné a uˇcené, odstranit
nepoˇrádky, když ne naráz, tedy postupnˇe, provést nápravu v hlavˇe i v
údech, která se tak ˇcasto požadovala. Chtˇel-li papež zrušit dosavadní
d˚uchody kurií, nemohl tak uˇcinit, aniž narušil získaná práva tˇech,
jejichž úˇrady byly na takových d˚uchodech založeny a byly zpravidla
koupeny. . . Aby odstranil nešvar odpustk˚u, byl by rád obnovil staré
pokání.” (L. v. Ranke, Die Geschichte der Päpste)
Dodatek ˇc.18 Kostnický koncil
Prvoˇradým pramenem ke kostnickému koncilu je kniha: Ulrich
von Richental, Das Concilium so zu Constanz gehalten ist worden,
Augsburg 1483. Zajímavá studie o tomto textu je Karl Küp, Ulrich
von Richental’s Chronicle of the Council of Constance, New York
1936.
Viz též H. Finke, Acta Concilii Constanciensis, 1896; Hefele,
Konciliengeschichte; L. Mirbt, Quellen zur Geschichte des Papst-
tums, 1934; Milman, Latin Christianity; Pastor, The History of the
Popes.
Novˇejší publikace o koncilu: K. Zähringer, Des Kardinalkolle-
gium auf dem Konstanzer Konzil, Münster 1935; H. Finke, Forschun-
gen und Quellen zur Geschichte des Konstanzer Koncils, 1889; Th. F.
