Dodatky
553
obˇet’”. Taková prosba je tˇežko pochopitelná pˇri vlastní obˇeti Kris-
tovˇe. Obˇet’ je oznaˇcována za obˇet’, “již pˇrinášíme my, tvoji sluhové
a celá tvoje církev”. Knˇez prosí, aby B˚uh pˇrijal naši obˇet’ právˇe tak
milostivˇe, jako kdysi obˇet’ Ábelovu, Abrahamovu a Melchisedekovu.
Také tato prosba jistˇe pˇredpokládá, že subjektem obˇetování je církev,
popˇr. knˇez. . . Z Canon missae nemohl tedy Luther získat d˚ukaz proti
svému pojetí mše jako obˇeti církve. Luther nebyl zˇrejmˇe se svým
pojetím osamocen. Ve stˇredovˇeku se vyskytovaly hlasy, které moc
knˇeží stavˇely nad moc Ježíše Krista, nebot’ Kristus se obˇetoval jen
[447]
jednou, knˇeží tak však ˇciní dennˇe. S podobným pojetím se setká-
váme ještˇe v pastýˇrském listu arcibiskupa Johanna Katschthalera
ze Salzburku z 2. února 1905. Praví se v nˇem mimo jiné: “Maria
pˇrivedla božské dítˇe na svˇet jednou. A hle, knˇez tak ˇciní ne jednou,
ale stokrát, ba tisíckrát, tak ˇcasto, jak slouží mši. Zpˇrítomˇnují (knˇeží)
tím tˇelo a krev Pánˇe? Nikoli; oni obˇetují, pˇrinášejí nebeskému Otci
obˇet’. Je to táž obˇet’, kterou pˇrinesl Kristus jako krvavou na Golgotˇe
a jako nekrvavou pˇri poslední veˇceˇri. Pˇri svaté mši ˇciní tak skrze
svého zástupce, katolického knˇeze. Dosadil na své místo knˇeze, aby
pokraˇcovali v této obˇeti, kterou pˇrinesl. Na nˇe pˇrenesl právo na sv˚uj
svatý lid, též moc nad svým tˇelem. Katolický knˇez ho m˚uže nejen
na oltáˇri zpˇrítomnit, uzavˇrít do svatostánku, opˇet jej vzít a dát požít
vˇeˇrícím, m˚uže dokonce jeho, Syna Božího, jenž se stal ˇclovˇekem,
obˇetovat jako nekrvavou obˇet’ za živé a mrtvé. Kristus, jednorozený
Syn Boha Otce, skrze nˇehož bylo stvoˇreno nebe a zemˇe, jenž nese
celý vesmír, je tím katolickému knˇezi po v˚uli. . . ”
Prameny: K uˇcení o svaté mši, jež bylo stanoveno na koncilu v
Tridentu, viz: Z katolického hlediska: H. G. Schroeder, Canons and
Decrees of the Council of Trent, St. Louis 1941; Catholic Encyclo-
pedia; Nikolaus Gihr, Holy Sacrifice of the Mass, Dogmatically,
Liturgically, Ascetically Explained, St. Louis 1937; Josef Andreas
Jungmann, Missarum Sollemnia: Eine genetische Erklärung der
römischen Messe, Freiburg 1952; K. Rahner, Die vielen Messen
und das eine Opfer, 1951; B. Durst, Das Wesen der Eucharistiefe-
ier, 1953, Thalhofer, Handbuch der katholischen Liturgie, 1912; Fr.
Heiler, Der Katholizismus, 1923.
Z protestantského hlediska: Philip Schaff, Creeds of Christen-
dom; Jan Kalvín, Instituce uˇcení kˇrest’anského náboženství; Edward
