554
Velké drama vˇek˚u
B. Pusey, The Doctrine of the Real Presence, Oxford 1855; K. R.
Hagenbach, Lehrbuch der Dogmangeschichte.
Dodatek ˇc.12 Prvotní kˇrest’anství v Anglii
Pravdˇepodobnˇe již pˇred koncem 1. století pˇrišli do Anglie kˇres-
t’anští uˇcitelé. Pˇredpokládá se, že to byli ˇreˇctí uˇcitelé, kteˇrí pˇrišli
z Východu do Anglie asi 50 let po nanebevstoupení Pána Ježíše.
(
Robert Parson, Three Conversions of England)
Také Tertullian a Origenes dosvˇedˇcují ve svých spisech ranou
evangelizaci v Anglii. (Tertullian, Dei Fidei; Origenes.
Žalm 149
.)
Je jisté, že sto let po Tertullianových údajích pˇrijala Anglie první
uteˇcence pˇred Diokleciánových pronásledováním. Byli to Albanus
Verulamský, Aaron a Julius Caerleon a mnoho dalších obého pohlaví.
(
Eduard Winckelmann, Geschichte der Angelsachsen bis zum Tode
König Aelfreds, Berlín 1883)
Dodatek ˇc.13 Sobota u valdenských
Nˇekteˇrí spisovatelé tvrdí, že valdenští všeobecnˇe zachovávali
jako sedmý den sobotu. Tento názor vznikl z pramen˚u, které píší o
[448]
valdenských latinsky, že zachovávají den patˇrící Pánu (dies domi-
nicalis) neboli den Pánˇe (byla tím mínˇena nedˇele). Tento termín se
však od dob velké reformace nepˇrekládal v protestantském prostˇredí
slovem “nedˇele”, ale “den odpoˇcinku” (anglicky “Sabbath”).
Existuje však historický d˚ukaz o tom, že se mezi valdenskými
nˇekde zachovávala jako sedmý den sobota? Ve zprávˇe inkvizice,
pˇred niž se dostalo nˇekolik valdenských z Moravy v polovinˇe pat-
náctého století, se praví, že mezi valdenskými “nemálo jich skuteˇcnˇe
zachovává sobotu se Židy”. (Johann Joseph Ignaz von Döllinger,
Beiträge zur Sektengeschichte des Mittelalters, Mnichov 1890) Ne-
m˚uže být pochyb o tom, že tento pramen potvrzuje svˇecení soboty
jako sedmého dne.
Dodatek ˇc.14 Valdenský pˇreklad Bible
O posledních objevech valdenských rukopis˚u viz M. Esposito,
“
Sur quelques manuscrits de l’ancienne littérature des Vaudois du
Piémont” v Revue D’Histoire Ecclésiatique, Louvain 1951; F. Jostes,
