552
Velké drama vˇek˚u
na tutéž pˇrinášenou obˇet’: Krista. Jen zp˚usob obˇetování pˇri mši je
odlišný od historického obˇetování na kˇríži; tam byla krvavá, pˇri mši
se dˇeje nekrvavˇe v podobˇe chleba a vína. . . Tím je vše v katolické
vˇerouce prostˇredkem života, skuteˇcným setkáním s Bohem a tím
nejviditelnˇejším proniknutím milosti do existence ˇclovˇeka. (Der
Grosse Herder, díl VI.)
Walther von Loewenich píše v knize Der moderne Katholizis-
mus: “Luther zavrhl mši jako lidský výtvor. Pˇri mši pˇrináší církev
tˇelo a krev Kristovu jako svou obˇet’. Tím se maˇrí neopakovatelnost
a jedineˇcnost Kristovy obˇeti. Mše je proto pro Luthera ohavnou
modloslužbou a zloˇreˇceným modláˇrstvím. Jí dosahuje povˇerˇcivé
pobožn˚ustkáˇrství svého strašného vrcholu. Proto se jeho hnˇev ob-
rací proti tomu obˇradu. Dnešní katolicismus oznaˇcuje Lutherovu
polemiku za tragické nedorozumˇení. Poukazuje se pˇritom
Nahum
2
.
ˇclánek 22. zasedání tridentského koncilu. Praví se v nˇem: Je to
jedna a táž obˇet’, kterou nyní skrze službu knˇeží pˇrináší ten, který ji
kdysi pˇrinesl na kˇríži, pˇriˇcemž jen zp˚usob obˇetování je r ˚uzný.”
“
Nikoli církev, nýbrž sám Kristus je také pˇri mši pˇredmˇetem
obˇetování. Mše je sice pravou a vlastní obˇetí, je však v podstatˇe
totožná s Kristovou obˇetí na kˇríži. Podstatná totožnost je vyjádˇrena
symbolem zastoupení. Kristus se sám obˇetoval pˇri první veˇceˇri, aby
zanechal obˇet’, jíž bude znázor ˇnována ona jedineˇcná krvavá obˇet’ na
kˇríži, a tak bude jeho památka trvat až do konce svˇeta. Avšak obˇet’
pˇri mši není pouhou napodobeninou nebo vzpomínkou na obˇet’ na
kˇríži, nýbrž se koná jako skuteˇcná obˇet’ na oltáˇri. Teologové sice
mluví o ‘opakování’ obˇeti na kˇríži, jež se dˇeje na oltáˇri. Tím však
nemá být dotˇcena totožnost pˇri mši s obˇetí na kˇríži. Je-li Kristus sám
chápán jako subjekt obˇeti na oltáˇri, nedá se Lutherova námitka proti
‘
dílu ˇclovˇeka’ zˇrejmˇe udržet. Je nyní d˚uležité, abychom si v tomto
bodu zjednali jasno. Nelze ho však snadno dosáhnout, nebot’ se zdá,
že ani mezi katolíky samými o tom není jasno.”
Ani to nelze Lutherovi vyˇcítat, že nedbal totožnosti obˇeti na kˇríži
s obˇetí pˇri mši, nebot’ to tridentský koncil (1545—1563) formuloval
až po jeho smrti. V žádném dˇrívˇejším oficiálním rozhodnutí o víˇre
to není jasnˇe ˇreˇceno. V Canon missae, tedy v církevní liturgii, jíž se
Luther musel v první ˇradˇe držet, není o tom jasné zmínky. Naopak,
všechna pˇríslušná místa v nˇem mluví prostˇe o obˇeti církve a knˇeze.
Vícekrát se prosí o to, aby B˚uh milostivˇe pˇrijal tuto “svatou, ˇcistou
