Dodatky
549
pˇrešly do pozdˇejších sbírek církevního práva a do Corpus Iuris Ca-
nonici a mˇely zvláštˇe od reformního hnutí v 11. století vliv na vývoj
církevního práva.
Stˇredovˇek pokládal pseudoisidorské dekretálie za pravé, ale už
Mikuláš Kusánský vyslovil v 15. století pochybnosti. Jako jasný
podvrh byla sbírka poprvé odhalena v Magdeburských centuriích
Matthiase Flacia v roce 1559, což jsou první protestantské církevní
dˇejiny. Obsáhlý d˚ukaz o nepravosti ve sporu s jezuitou Franzem
Torresem podal reformovaný teolog David Blondel v roce 1628.
[444]
Pseudo-Isidor vzal za základ svých podvrh˚u sbírku platných
kánon˚u zvanou Hispana Gallica Augustodunensis, ˇcímž zmenšil
nebezpeˇcí odhalení, nebot’ sbírky kánon˚u se obyˇcejnˇe tvoˇrily tak, že
pˇridaly nové dokumenty ke starým. Marcator pˇripojil sv˚uj podvrh k
pravým dokument ˚um, ˇcímž uˇcinil podvrh ménˇe zjevným. Nepravost
pseudoisidorských podvrh˚u je nyní už nepopiratelnˇe prokázána pro-
zkoumáním pramen˚u a užitých metod i tím, že látka nebyla známa
pˇred rokem 852. Historikové se shodují v názoru, že nejpravdˇepo-
dobnˇejším datem pro sestavení sbírky je rok 850 nebo 851, nebot’
dokument je poprvé citován v Admonitio kapituly v Quiercy v r.
857.
Pisatel tˇechto padˇelk˚u není znám. Je pravdˇepodobné, že vyšly
z radikální skupiny “nové církve”, která se vytvoˇrila v devátém
století v Remeši ve Francii. Je dokázáno, že biskup Hinkmar z
Remeše použil tyto dekretálie pˇri sesazení Rothada ze Soissons,
který dekretálie pˇrinesl do ˇRíma v roce 864 a pˇredložil je papeži
Mikuláši I.
Mezi tˇemi, kdo pochybovali o jejich pravosti, byli Mikuláš Ku-
sánský (1401—1464), Charles Du Moulin (1500—1566) a George
Cassender (1513—1564). Nevyvratitelný d˚ukaz, že jde o podvrh,
podal David Blondel v roce 1628.
Dodatek ˇc.8 Dokonalost církve
V roce 1075 vyhlásil papež ˇRehoˇr VII. neomezenou vládu pa-
peže v církvi i nad celým svˇetem (Dictatus Gregorii Papae)
Reformace církve a vyˇclenˇení papežství ze svˇetské moci je dí-
lem papeže ˇRehoˇre VII. Heussi píše ve svém Kompendiu církevních
dˇejin: “V ˇRehoˇri VII. (1073—1085), jednom z nejmocnˇejších a
