548
Velké drama vˇek˚u
Darování Konstantinovˇe, New York 1927. Avšak ještˇe celé století
byla udržována víra v pravost “Darování” a falešných dekretálií.
Martin Luther napˇríklad nejprve dekretálie uznával, záhy však dr.
Eckovi ˇrekl: “Nevˇeˇrím v tyto dekretálie” a Spalatinovi: “On (papež)
ve svých dekretáliích hubí a kˇrižuje Krista, to je pravda.”
Pokládá se za dokázané, že “Darování” je (1) padˇelek, (2) dílo
jednoho ˇclovˇeka, (3) padˇelatel použil starší dokumenty, (4) padˇelek
pochází z doby mezi rokem 752 a 778. Pokud jde o katolíky, vzdali
se obrany pravosti dokumentu Baroniovou publikací: Ecclesiastical
Annals, vydanou v roce 1592.
Další prameny: K. Zeumer, Festgabe für Rudolf von Gneist, Ber-
lín 1888, pˇreloženo v Colemanovˇe Pojednání (viz výše) a v E. F.
Hendersonovˇe díle Vybrané historické dokumenty stˇredovˇeku, New
York 1892. Viz též The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Reli-
gious Knowledge, 1950; F. Gregorovius, Rome in the Middle Ages
a Johann Joseph Ignaz von Döllinger, Fables Respecting the Popes
of the Middle Ages, Londýn, 1871. S. Lähr, Die Konstantinische
Schenkung in der abendländischen Literatur bis zur Mitte des 14.
Jahrhunderts, 1926; H. Brunner, K. Zeumer, Die Konstantinische
Schenkungsurkunde; Die Religion in Geschichte und Geganwart; I.
von Döllinger, Der Papst und das Konzil, 1869.
Mezi podvrženými listinami jsou také pseudoisidorské dekre-
tálie a další padˇelky. “Pseudoisidorské dekretálie” jsou objemnou
sbírkou údajnˇe velmi starých pramen˚u církevního práva, které obsa-
hují hlavnˇe vymyšlené nebo podvržené dekretálie, listy papež˚u (od
Klementa I. po ˇRehoˇre I.), Konstantinovo darování, usnesení starých
koncil ˚u, ˇclánky církevních otc˚u, citáty z Bible a úryvky ˇrímského
práva. Jako pˇredlohy pro pseudoisidorské dekretálie posloužily ˇcás-
teˇcnˇe tˇri jiné církevnˇeprávní podvrhy: tzv. Capitula Angilramni,
sbírka pravých i podvržených rozhodnutí ˇrímských synod˚u, biskup˚u
a císaˇr ˚u, dále podvržené nové zpracování starého Collectio canonum
Hispana a tzv. Benedictus Levita, sbírky údajnˇe franckých kapitu-
larií. Pseudoisidorské dekretálie vznikly kolem poloviny 9. století
pravdˇepodobnˇe v Remeši, vydavatel se jmenuje Isidorus Mercator.
Smyslem sbírky bylo osvobodit církev od státní moci, zlomit moc
arcibiskup˚u a upevnit papež˚uv primát. Biskupové mˇeli být vyˇnati ze
soudní pravomoci svˇetských orgán˚u, jakož i metropolit ˚u a provinci-
álních synod˚u. Nejd˚uležitˇejší ˇclánky pseudoisidorských dekretálií
