Dodatky
      
      
        547
      
      
        dnech” (
      
      
        Zjevení 11,3
      
      
        ;
      
      
        Zjevení 12,6
      
      
        )
      
      
        a o “tˇrech a p˚ul dnech” (
      
      
        Zjevení
      
      
        11,9
      
      
        ).
      
      
        Dodatek ˇc.7 Padˇelané listiny
      
      
        Mezi dokumenty, o nichž se v souˇcasné dobˇe všeobecnˇe soudí,
      
      
        že jsou padˇelky, jsou nejd˚uležitˇejší Darování Konstantinovo a pseu-
      
      
        doisidorské dekretálie.
      
      
        “
      
      
        Darování Konstantinovo” je od pozdního stˇredovˇeku tradiˇcní
      
      
        pojmenování pro listinu, kterou údajnˇe poslal císaˇr Konstantin Ve-
      
      
        liký papeži Silvestru I. a která se poprvé objevila v paˇrížském ru-
      
      
        kopisu asi zaˇcátkem devátého století. Od jedenáctého století byla
      
      
        užívána jako d˚ukaz ve prospˇech papežových nárok˚u a od dvanáctého
      
      
        století byla proto pˇríˇcinou velkých spor˚u (The New Schaff—Her-
      
      
        zog—Encyclopedia of Religious Knowledge, sv. 3, heslo Darování
      
      
        Konstantinovo).
      
      
        Konstantinovo darování (Donatio Constantini) je podvrh vˇeno-
      
      
        vací listiny císaˇre Konstantina Velikého papeži Silvestru I. z vdˇeˇc-
      
      
        nosti za uzdravení z malomocenství, který byl vyroben pravdˇepo-
      
      
        dobnˇe v západní Francii kolem roku 756 po Kr. Sestává z jedné velké
      
      
        listiny, v níž císaˇr uznal nadˇrazenost ˇRíma nad všemi církvemi, pro-
      
      
        p˚ujˇcil papeži císaˇrský odznak a kromˇe toho mu postoupil císaˇrský
      
      
        palác (Lateran) v ˇRímˇe a panství nad mˇestem, nad Itálií i nad všemi
      
      
        západními provinciemi. Tato listina, od stˇredovˇeku považovaná za
      
      
        pravou, byla pojata do pseudoisidorských dekretálií. Konstantinovo
      
      
        darování hrálo významnou úlohu ve sporech mezi papeži a císaˇri ve
      
      
        stˇredovˇeku. Italský humanista Laurentius Valla a Mikuláš Kusánský
      
      
        prokázali kolem roku 1440, že jde o podvrh (De falso credita et
      
      
        ementita Constantini donatione declamatio).
      
      
        O dˇejinné teorii vyplývající z “Darování” zevrubnˇe pojednává
      
      
        Henry E. kardinál Manning v knize The Tenporal Power of the Vicar
      
      
        of Jesus Christ, Londýn, 1862. D˚ukazy, které svˇedˇcí ve prospˇech
      
      
        pravosti “Darování”, jsou scholastické. Možnost, že by mohlo jít o
      
      
        padˇelek, byla zmínˇena až s rozvojem kriticismu v historiografii v
      
      
        patnáctém století. Mikuláš Kusánský byl mezi prvními, kteˇrí došli
      
      
        k závˇeru, že Konstantin nikdy takové darování neuˇcinil. Laurentius
      
      
        [443]
      
      
        Valla podal v Itálii v roce 1450 skvˇelý d˚ukaz o tom, že jde o podvrh.
      
      
        Viz dílo Christophera B. Colemana, Pojednání Laurentia Vally o