546
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Dodatek ˇc.5 Konstantin ˚uv zákon o nedˇeli
      
      
        Zákon vydaný císaˇrem Konstantinem dne 7. bˇrezna r. 321 po
      
      
        Kr., v nˇemž se jedná o dni odpoˇcinku, zní takto: “Všichni soudci,
      
      
        obyvatelé mˇest a ˇremeslníci necht’ odpoˇcívají v ctihodný Den slunce.
      
      
        Venkovský lid se však m˚uže vˇenovat práci na poli, protože se ˇcasto
      
      
        stává, že jiné dny se tak dobˇre nehodí k zasévání zrna do brázd nebo
      
      
        k práci na vinicích. Takže požehnání dané nebeskou prozˇretelností
      
      
        by se v krátké dobˇe mohlo rozplynout.” Joseph Cullen Ayr, A Source
      
      
        Book for Ancient Church History, New York 1913.
      
      
        Prameny: Latinský originál: Codex Justiniani, kniha 3, kap. 12,
      
      
        zákon 3. Zákon je publikován v latinˇe, anglický pˇreklad: Philip
      
      
        Schaff, History of the Christian Church, a James A. Hessey, Bampton
      
      
        Lectures, Sunday. Pojednání o nˇem viz též: Albert Henry Newman,
      
      
        A Manual of Church History, Philadelphia 1933, a Le Roy E. Froom,
      
      
        The Prophetic Faith of Our Fathers, Washington 1950.
      
      
        Dodatek ˇc.6 Prorocké lh ˚uty
      
      
        D˚uležitou zásadou pˇri výkladu ˇcasových proroctví je zásada: rok
      
      
        = den, podle níž je den prorockého ˇcasu roven kalendáˇrnímu roku
      
      
        historického ˇcasu. Než Izraelci vstoupili do Kenaanu, vyslali napˇred
      
      
        [442]
      
      
        dvanáct zvˇed˚u na pr ˚uzkum. Zvˇedové ˇctyˇricet dn˚u procházeli zemí a
      
      
        po jejich návratu se Hebrejové tak jejich zprávou vydˇesili, že pak ne-
      
      
        chtˇeli jít a zaslíbenou zemi obsadit. Proto nad nimi vynesl Hospodin
      
      
        tento rozsudek: “Podle poˇctu dn˚u, v nichž jste dˇelali pr ˚uzkum zemˇe,
      
      
        ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za ˇctyˇricet dn˚u ˇctyˇricet
      
      
        let.”
      
      
        4.
      
      
        Mojžíšova 14,34
      
      
        .
      
      
        Podobný zp˚usob poˇcítání ˇcasu je podán
      
      
        ústy proroka Ezechiela. ˇCtyˇricet let trestu za spáchané nepravosti ˇce-
      
      
        kalo na judské království. Hospodin ústy proroka prohlásil: “Lehneš
      
      
        si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského
      
      
        po ˇctyˇricet dní; ukládám ti za každý rok jeden den.”
      
      
        Ezechiel 4,6
      
      
        .
      
      
        Tato zásada, rok = den, má velký význam pˇri výkladu ˇcasového
      
      
        období v proroctví o “dvou tisících a tˇrech stech veˇcerech a jitrech”
      
      
        (
      
      
        Daniel 8,14
      
      
        )
      
      
        a o 1 260denním období, o nˇemž se mluví také jako o
      
      
        “
      
      
        ˇcase, (dvou) ˇcasech a polovinˇe ˇcasu” (
      
      
        Daniel 7,25
      
      
        ),
      
      
        o “dvaaˇctyˇriceti
      
      
        mˇesících” (
      
      
        Zjevení 11,2
      
      
        ;
      
      
        Zjevení 13,5
      
      
        ),
      
      
        o “tisíci dvou stech šedesáti