50
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Povzbuzený tímto vítˇezstvím, zaˇcal ˇRehoˇr prohlašovat, že je jeho
      
      
        povinností krotit pýchu král ˚u.
      
      
        V jakém protikladu je pýcha tohoto veleknˇeze s pokorou a laska-
      
      
        vostí Pána Ježíše, který stojí u dveˇrí lidského srdce a prosí, aby mohl
      
      
        vstoupit a pˇrinést odpuštˇení a pokoj, a který uˇcil své uˇcedníky: “Kdo
      
      
        chce být mezi vámi první, bud’ vaším otrokem.”
      
      
        Matouš 20,27
      
      
        .
      
      
        Rozmnožování blud ˚u
      
      
        V následujících staletích docházelo k dalšímu rozmnožování
      
      
        blud˚u v uˇcení ˇrímské církve. Ještˇe pˇred vznikem papežství vzbu-
      
      
        zovalo uˇcení pohanských filozof˚u pozornost a ovlivˇnovalo církev.
      
      
        Mnozí domnˇele obrácení kˇrest’ané i nadále lpˇeli na zásadách po-
      
      
        hanské filozofie. Sami ji dále studovali a naléhali i na ostatní, aby ji
      
      
        používali jako prostˇredku pro šíˇrení vlivu mezi pohany. Tím se do
      
      
        kˇrest’anské vˇerouky dostaly závažné bludy. Mezi nimi zaujala pˇrední
      
      
        místo nauka o pˇrirozené nesmrtelnosti ˇclovˇeka a nesmrtelnosti jeho
      
      
        vˇedomí. Toto falešné pohanské uˇcení se stalo základem, na nˇemž
      
      
        ˇRím vybudoval vzývání svatých a uctívání Panny Marie. Z nˇeho
      
      
        vzniklo také bludné uˇcení o vˇeˇcných mukách hˇríšník˚u v pekle, které
      
      
        papežství záhy vneslo do vˇerouky.
      
      
        Tak byla pˇripravena cesta pro zavedení dalšího pohanského vý-
      
      
        myslu, který ˇRím nazývá oˇcistcem a jejž používá k zastrašování
      
      
        [42]
      
      
        d˚uvˇeˇrivých a povˇerˇcivých lidí. Toto bludné uˇcení tvrdí, že existuje
      
      
        jakési místo útrap, kde duše lidí, kteˇrí si nezaslouží vˇeˇcné zatracení,
      
      
        musí pykat za své hˇríchy, a odtud budou vpuštˇeni do nebe, až se od
      
      
        svých hˇrích˚u oˇcistí (viz Dodatek ˇc. 9).
      
      
        ˇRím potˇreboval ještˇe další vynález, aby mohl tˇežit ze strachu a
      
      
        špatností svých pˇrívrženc˚u. Tímto výmyslem bylo uˇcení o odpust-
      
      
        cích. ˇRím sliboval plné odpuštˇení hˇrích˚u, a to minulých, pˇrítomných
      
      
        i budoucích, a osvobození od utrpení a trest ˚u všem, kdo se zúˇcastní
      
      
        tažení a válek za rozšíˇrení pozemské vlády papeže, když budou
      
      
        trestat jeho nepˇrátele a hubit všechny, kdo se odvažují upírat mu
      
      
        duchovní nadvládu. Knˇeží uˇcili lid, že dají-li církvi peníze, mohou
      
      
        se zbavit hˇrích˚u a mohou také vysvobodit duše svých zemˇrelých
      
      
        pˇrátel, které byly odsouzeny k muˇcení v plamenech. Takto ˇRím plnil
      
      
        své pokladnice a vydržoval svou nádheru, pˇrepych a neˇrestný zp˚usob