Postupný úpadek
51
života lidí, kteˇrí o sobˇe prohlašovali, že jsou zástupci Pána, který
nemˇel kam složit hlavu (viz Dodatek ˇc. 10).
Obˇrad veˇceˇre Pánˇe, který popisuje Písmo, byl nahrazen mod-
loslužebnou obˇetí pˇri mši. Knˇeží pˇredstírali, že svým nesmyslným
mumláním promˇeˇnují obyˇcejný chléb a víno ve skuteˇcné “tˇelo a
krev Ježíše Krista” (Kardinál Wiseman, Skuteˇcná pˇrítomnost tˇela a
krve našeho Pána Ježíše Krista v požehnané eucharistii, dokázaná z
Písem, kap. 8, odd. 3, odst. 26). S rouhavou opovážlivostí veˇrejnˇe
prohlašovali, že mají moc tvoˇrit Boha, Stvoˇritele všech vˇecí. Od
kˇrest’an˚u pak pod trestem smrti vyžadovali, aby vyznávali víru v
tento blud, který uráží Boha. Mnozí to odmítli, a byli odsouzeni k
smrti (viz Dodatek ˇc. 11).
Ve tˇrináctém století byl zˇrízen nejstrašnˇejší ze všech nástroj ˚u pa-
pežství — inkvizice. Pˇredstavitele církevní hierarchie k tomu navedl
sám kníže zla. Pˇri jejich tajných poradách ovládal jejich zkaženou
mysl satan a jeho andˇelé, zatímco nevidˇen stál uprostˇred nich Boží
andˇel, který zaznamenával jejich hr ˚uzná usnesení a zapisoval strašné
ˇciny, o kterých se lidé nemˇeli nikdy dovˇedˇet. “Veliký Babylón” byl
“
opojen krví svatých”. Zohavená tˇela milión˚u muˇcedník˚u volala k
Bohu, aby nad touto odpadlickou mocí vykonal pomstu.
Papežství se stalo krutovládcem svˇeta. Králové a císaˇrové se
podrobovali naˇrízením ˇrímského papeže. Zdálo se, že papež roz-
hoduje o ˇcasném i vˇeˇcném osudu lidí. Po staletí vˇetšina kˇrest’an˚u
pˇrijímala uˇcení ˇRíma v plném rozsahu a bez výhrad, uctivˇe konala
jeho obˇrady a zachovávala jeho svátky, ctila a štˇedˇre podporovala
jeho knˇeze. ˇRímská církev nedosáhla nikdy vˇetší d˚ustojnosti, velko-
leposti a moci.
Avšak “poledne papežství bylo p˚ulnocí svˇeta” (J. A. Wylie, Dˇe-
jiny protestantismu, díl 1, kap. 4). Nejen prostí lidé, ale ani knˇeží
témˇeˇr v˚ubec neznali Boží slovo. Pˇredstavitelé církve — tak jako
kdysi farizeové — nenávidˇeli svˇetlo, které odhalovalo jejich hˇrí-
chy. Když se jim podaˇrilo odstranit Boží zákon, který je mˇeˇrítkem
spravedlnosti, získali neomezenou moc a zcela propadli neˇrestnému
životu. Vládl klam a podvod, hrabivost a prostopášnost. Lidé se ne-
štítili žádného zloˇcinu, aby dosáhli bohatství nebo postavení. Paláce
papež˚u a prelát ˚u byly místem nejohavnˇejších smilstev. Nˇekteˇrí z
[43]
papež˚u se dopustili tak odporných zloˇcin˚u, že se je svˇetští vládci
snažili sesadit jako netvory, jejichž špatnost již nelze trpˇet. Po staletí
