Postupný úpadek
49
vahu. Aby mˇeli pokoj a zajistili své majetky i životy, odvrátili se od
pravého základu. Jiní se však pronásledování nezalekli a nebojácnˇe
prohlašovali: “Nebojte se jich, pamatujte na Panovníka velikého a
budícího bázeˇn.”
Nehemjáš 4,8
.
Pokraˇcovali v díle s meˇcem po boku
(
Efezským 6,17
).
Stejná nenávist a odpor v˚uˇci pravdˇe napl ˇnujíce Boží nepˇrátele v
každé dobˇe a také od Božích služebník˚u se vyžaduje stejná bdˇelost
a vˇernost. Slova, která Ježíš Kristus ˇrekl prvním uˇcedník˚um, platí
i jeho následovník˚um na konci ˇcasu: “Co vám ˇríkám, ˇríkám všem:
Bdˇete!”
Marek 13,37
.
Zdálo se, že temnota houstne. Uctívání model se stalo zcela
bˇežnou, rutinní záležitostí. Pˇred obrazy byly rozsvˇecovány svíˇcky,
[41]
lidé se k nim modlili. Šíˇrily se naprosto nesmyslné povˇery a zvyky.
Povˇery ovládly mysl lidí do té míry, že zdánlivˇe úplnˇe potlaˇcily
zdravý rozum. Také knˇeží a biskupové se oddávali zábavám, propadli
smyslnosti a zkaženosti. Dalo se jen ˇcekat, že lid, který od nich
oˇcekával vedení, upadne do nevˇedomosti a zkázy.
Papežská domýšlivost postoupila o další krok, když v jedenác-
tém století papež ˇRehoˇr VII. vyhlásil dokonalost ˇrímské církve. V
prohlášení, které vydal, tvrdil, že církev se nikdy nemýlila a nikdy
se nezmýlí, jak to údajnˇe slibuje Písmo. Písmo však nic takového
netvrdí. Pyšný papež si zároveˇn osoboval právo sesazovat panovníky
a prohlásil, že jeho rozhodnutí nem˚uže nikdo zmˇenit, on však má
právo zvrátit rozhodnutí všech (viz Dodatek ˇc. 8).
Pˇríkladnou ukázkou tyranské povahy tohoto obhájce neomyl-
nosti je jeho jednání s nˇemeckým císaˇrem Jindˇrichem IV. Protože
se opovážil nerespektovat autoritu ˇRíma, papež prohlásil, že jej vy-
luˇcuje z církve a sesazuje z tr˚unu. Jindˇrich se obával pohr˚užek, že
bude opuštˇen svými knížaty, která papež˚uv vyslanec podnˇecoval ke
vzpouˇre, a považoval proto za nezbytné se s ˇRímem usmíˇrit. V do-
provodu své manželky a jednoho vˇerného sluhy pˇrekroˇcil uprostˇred
zimy Alpy, aby se pˇred papežem pokoˇril. Když dorazil k zámku,
kde se ˇRehoˇr usídlil, uvedli ho bez jeho pr˚uvodc˚u do vnˇejšího ná-
dvoˇrí a tam ho v kruté zimˇe, s nepokrytou hlavou, bosýma nohama
a v chatrných šatech nechali ˇcekat, až papež svolí, že pˇred nˇej smí
pˇredstoupit. Teprve po tˇrech dnech, které Jindˇrich strávil v postu a u
zpovˇedi, se papež rozhodl, že mu odpustí. Podmínil to ovšem tím,
že císaˇr vyˇcká, dokud mu papež nedovolí pˇrevzít vladaˇrské žezlo.
