Tajemství nesmrtelnosti
437
nebe. Jedinˇe díky vzkˇríšení a v d˚usledku toho, že Kristus vstoupil
na nebesa, m˚uže David nakonec zasednout po pravici Božího tr ˚unu.
Apoštol Pavel napsal: “Není-li vzkˇríšení z mrtvých, nebyl vzkˇrí-
šen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkˇríšen, je vaše víra marná,
ještˇe jste ve svých hˇríších, a jsou ztraceni i ti, kteˇrí zesnuli v Kristu.”
1.
Korintským 15,16-18
.
Kdyby po ˇctyˇri tisíce let spravedliví mrtví
odcházeli v okamžiku smrti do nebe, mohl by Pavel ˇríct, že kdyby
nebylo vzkˇríšení, byli by “ztraceni i ti, kteˇrí zesnuli v Kristu”? To
by pak vzkˇríšení nebylo nutné.
Muˇcedník Tyndale o stavu lidí po smrti prohlásil: “Otevˇrenˇe
pˇriznávám, že nejsem pˇresvˇedˇcen o tom, že již žijí ve slávˇe, v jaké
žije Kristus nebo Boží andˇelé. Takové uˇcení není ˇclánkem mého
vyznání víry; nebot’ kdyby tomu tak bylo, musel bych kázání o
vzkˇríšení tˇela považovat za zbyteˇcnost.” (William Tyndale, Úvod k
Novému zákonu, 1534)
Nelze popˇrít, že uˇcení o nesmrtelnosti, do které ˇclovˇek pˇrechází
v okamžiku smrti, vedlo k pˇrehlížení biblického uˇcení o vzkˇríšení.
Všiml si toho také dr. Adam Clarke, který prohlásil: “Zdá se, že uˇcení
o vzkˇríšení mˇelo pro první kˇrest’any mnohem vˇetší význam, než
má dnes. Proˇc tomu tak je? Apoštolové je soustavnˇe zd˚urazˇnovali
a jím povzbuzovali Kristovy následovníky k pilnosti, poslušnosti
a radostné mysli. A jejich následovníci se dnes o nˇem zmi ˇnují jen
výjimeˇcnˇe. Tak kázali apoštolové a v to vˇeˇrili první kˇrest’ané, tak
kážeme my a v to vˇeˇrí i naši posluchaˇci. Na žádné uˇcení v evangeliu
není kladen vˇetší d˚uraz a žádné uˇcení není v dnešních kázáních
tak zanedbáváno.” (Adam Clarke, Komentáˇr k Novému zákonu,
poznámky k
1.
Korintským 15
)
Tento stav trvá již tak dlouho, že jedineˇcná pravda o vzkˇríšení se
témˇeˇr vytratila a kˇrest’anský svˇet na ni zapomnˇel. Proto jistý pˇrední
náboženský autor ve svých poznámkách ke slov˚um apoštola Pavla
v
1.
Tesalonickým 4,13-18
napsal: “Pro poskytování útˇechy je pro
nás uˇcení o nesmrtelnosti výhodnˇejší než nejisté uˇcení o druhém
pˇríchodu. Pán si pro nás pˇrijde v okamžiku naší smrti. Na to máme
ˇcekat a pˇripravovat se. Zemˇrelí už vešli do slávy. Neˇcekají na hlas
Boží polnice, která ohlásí jejich soud a blaženost.”
[356]
