436
Velké drama vˇek˚u
uˇcení o vˇeˇcném utrpení, odporuje uˇcení Písma, zdravému úsudku
i lidskému citu. Podle všeobecnˇe rozšíˇreného pˇresvˇedˇcení vˇedí vy-
koupení lidé v nebi všechno, co se dˇeje na zemi, zvláštˇe pokud jde
o jejich pˇrátele, které tu zanechali. Byl by to pro zesnulé d˚uvod k
radosti, kdyby vˇedˇeli o strastech žijících lidí, sledovali hˇríchy, kte-
rých se dopouštˇejí jejich milovaní, a museli se dívat, jaké prožívají
starosti, zklamání a nesnáze? Jak by pak mohli prožívat nebeskou
blaženost, když by v myšlenkách byli u svých blízkých na zemi? Jak
pobuˇrující je pˇredstava, že jakmile ˇclovˇek vydechne naposled, do-
stane se duše hˇríšníka, který neˇcinil pokání, do pekelných plamen˚u.
Jaký strach musí prožívat lidé, kteˇrí sledují, jak jejich milí odcházejí
do hrobu nepˇripraveni, aby tak pˇrišli do vˇeˇcného hˇríchu a zatracení.
Tyto trýznivé pˇredstavy pˇrivedly již mnohé k šílenství.
Co na toto téma ˇríká Písmo? David prohlásil, že mrtvý neví nic.
“
Jeho duch odchází, on se vrací do své zemˇe, tím dnem berou za
své jeho plány.”
Žalm 146,4
.
Šalomoun dosvˇedˇcuje totéž: “Živí
totiž vˇedí, že zemrou, mrtví nevˇedí zhola nic.” “Jak jejich láska, tak
jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou
podílet na niˇcem, co se pod sluncem dˇeje.” “Není díla ani myšlenky
ani poznání ani moudrosti v ˇríši mrtvých, kam odejdeš.”
Kazatel
9,5.6.10
.
Když B˚uh splnil prosbu krále Ezechiáše a prodloužil mu život o
patnáct let, chvaloˇreˇcil vdˇeˇcný král Bohu za jeho velkou milost. Ve
svém chvalozpˇevu uvedl také d˚uvod své radosti: “Vždyt’ podsvˇetí
[355]
nevzdává ti chválu, smrt tˇe nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do
jámy, už nevyhlížejí tvou vˇernost. Živý, jenom živý, vzdá ti chválu
jako já dnes.”
Izajáš 38,18.19
.
Ezechiáš tedy nevidˇel ve smrti tak
skvˇelou vyhlídku. Pˇresto se všeobecnˇe traduje, že spravedliví zesnulí
jsou v nebi, kde žijí v blaženosti a chválí Boha nesmrtelným jazykem.
S Ezechiášovými slovy koresponduje rovnˇež výrok žalmisty: “Mezi
mrtvými tˇe nebude nic pˇripomínat; což ti v podsvˇetí vzdá nˇekdo
chválu?” “Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z tˇech, kdo sestupují
v ˇríši ticha.”
Žalm 6,5
;
Žalm 115,17
.
Petr se o letnicích zmínil o praotci Davidovi a prohlásil, že “ze-
mˇrel a byl pohˇrben; jeho hrob tu máme až dodnes”. “David nevstou-
pil na nebe.”
Skutky 2,29.34
.
To, že David z˚ustává v hrobˇe až do
vzkˇríšení, dokazuje, že spravedliví lidé neodcházejí pˇri smrti do
