Tajemství nesmrtelnosti
      
      
        435
      
      
        vedlivých, smrt je údˇel bezbožných. Mojžíš Izraeli ˇrekl: “Pˇredložil
      
      
        jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.”
      
      
        5.
      
      
        Mojžíšova 30,15
      
      
        .
      
      
        Smrt,
      
      
        o níž se mluví v tˇechto textech Písma, není pˇrirozená smrt, kterou
      
      
        umírají všichni lidé od Adama, protože jsou hˇríšní. Je to “druhá
      
      
        smrt”, opak vˇeˇcného života.
      
      
        V d˚usledku Adamova pádu do hˇríchu postihla smrt celý lidský
      
      
        rod. Všichni bez rozdílu odcházejí do hrobu. Plán spasení však zajis-
      
      
        til, aby všichni lidé mohli být vzkˇríšení. “Spravedliví i nespravedliví
      
      
        vstanou k soudu;” “jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu
      
      
        všichni dojdou života.”
      
      
        Skutky 24,15
      
      
        ;
      
      
        1.
      
      
        Korintským 15,22
      
      
        .
      
      
        Z hrob˚u
      
      
        však povstanou dvˇe rozdílné skupiny lidí. “Všichni v hrobech uslyší
      
      
        jeho hlas a vyjdou: Ti, kdo ˇcinili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo
      
      
        ˇcinili zlé, vstanou k odsouzení.”
      
      
        Jan 5,28.29
      
      
        .
      
      
        Ti, kdo jsou hodni mít
      
      
        [354]
      
      
        podíl na vzkˇríšení k životu, ti jsou “blahoslavení a svatí”. “Nad tˇemi
      
      
        druhá smrt nemá moci.”
      
      
        Zjevení 20,6
      
      
        .
      
      
        Ostatní, kteˇrí vírou a pokáním
      
      
        nepˇrijali odpuštˇení, musejí nést trest za pˇrestoupení — “mzdu hˇrí-
      
      
        chu”. Podstoupí trest r˚uzné délky a r˚uzného stupnˇe — podle svých
      
      
        ˇcin˚u — a pak zemˇrou druhou smrtí. B˚uh nem˚uže zachránit hˇríšníka s
      
      
        jeho hˇríchy, protože to odporuje Boží spravedlnosti a milosti. Ukonˇcí
      
      
        jeho život, který hˇríšník svým pˇrestoupením odmítl a prokázal, že ho
      
      
        není hoden. Žalmista ˇríká: “Ještˇe maliˇcko a bude po svévolníkovi,
      
      
        všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.” A prorok Abdijáš prohla-
      
      
        šuje: “Zmizí, jako by nikdy nebývali.”
      
      
        Žalm 37,10
      
      
        ;
      
      
        Abdijáš 1,16
      
      
        .
      
      
        Pokryti hanbou zmizí v beznadˇejném, vˇeˇcném zapomnˇení.
      
      
        Tak bude odstranˇen hˇrích a všechna bída a zkáza, kterou pˇrináší.
      
      
        Žalmista napsal: “Do záhuby jsi svrhl svévolníka, jejich jméno za-
      
      
        hladil jsi navˇeky a navždy. Po nepˇríteli z˚ustaly provždy jen trosky.”
      
      
        Žalm 9,6.7
      
      
        .
      
      
        Apoštol Jan, jak je zaznamenáno v knize Zjevení, proroc-
      
      
        kým zrakem vidˇel vˇeˇcnost a slyšel chvalozpˇev, ve kterém se neozval
      
      
        ani jediný falešný tón. Slyšel, jak celé tvorstvo na nebi i na zemi
      
      
        provolává Bohu slávu (
      
      
        Zjevení 5,13
      
      
        ).
      
      
        Pak už nebudou existovat od-
      
      
        souzení lidé, kteˇrí by se v nekoneˇcném trápení rouhali Bohu. Trpící
      
      
        bytosti v pekle nebudou svými výkˇriky rušit zpˇev vykoupených.
      
      
        Nauka o posmrtném životˇe
      
      
        Ze základního bludu o pˇrirozené nesmrtelnosti lidské duše vy-
      
      
        chází uˇcení o vˇedomém stavu po smrti. Tato nauka, podobnˇe jako