36
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        do arény, kde je roztrhali psi. Jejich muˇcednická smrt byla ˇcasto
      
      
        hlavním bodem zábavy pˇri veˇrejných slavnostech. Celé zástupy se
      
      
        [30]
      
      
        shromažd’ovaly, aby se mohly pobavit a zasmát. Smrtelný zápas
      
      
        kˇrest’an˚u se tak stal jakýmsi zábavným pˇredstavením, jež publikum
      
      
        neváhalo odmˇenit potleskem.
      
      
        Kristovi následovníci byli pronásledováni jako lovná zvˇeˇr, at’
      
      
        se snažili ukrýt kdekoli. Byli nuceni skrývat se na nehostinných a
      
      
        pustých místech. “Trpˇeli nouzí, zakoušeli útisk a soužení. Svˇet jich
      
      
        nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních
      
      
        a roklinách zemˇe.”
      
      
        Žid˚um 11,37.38
      
      
        .
      
      
        Tisíc˚um kˇrest’an˚u poskytly útu-
      
      
        lek katakomby. Pod pahorky za hradbami ˇRíma byly v zemi a ve
      
      
        skalách vyhloubeny dlouhé chodby. Spletitá a tmavá sít’ podzem-
      
      
        ních chodeb byla dlouhá mnoho kilometr˚u. V tˇechto podzemních
      
      
        úkrytech pochovávali Kristovi následovníci své zemˇrelé a zde také
      
      
        nalézali útoˇcištˇe, když byli podezíráni a pronásledováni. Až Dárce
      
      
        života probudí k novému životu všechny, kdo vedli “dobrý boj víry”,
      
      
        vyjdou mnozí muˇcedníci pro Ježíše Krista právˇe z tˇechto temných
      
      
        slují.
      
      
        Vˇernost a odvaha prvních kˇrest’an ˚u
      
      
        I za nejkrutˇejšího pronásledování si svˇedkové Ježíše Krista ucho-
      
      
        vali ˇcistou víru. Aˇckoli byli zbaveni veškerého pohodlí, vyhnáni z
      
      
        dosahu sluneˇcního svitu a museli žít v temné, tˇrebaže jinak pˇrívˇetivé
      
      
        náruˇci zemˇe, nestˇežovali si. Povzbuzovali se navzájem slovy víry,
      
      
        trpˇelivosti a nadˇeje, a to jim pomáhalo lépe snášet útrapy a proná-
      
      
        sledování. Ztráta pozemského pohodlí je nemohla pˇrivést k tomu,
      
      
        aby se zˇrekli víry v Ježíše Krista. Zkoušky a pronásledování se staly
      
      
        pouze stupni, které je vedly blíže k pokoji a koneˇcné odmˇenˇe.
      
      
        Podobnˇe jako Boží služebníci v dˇrívˇejších dobách, i oni “byli
      
      
        muˇceni a odmítali se zachránit, protože chtˇeli dosáhnout nˇeˇceho
      
      
        lepšího, totiž vzkˇríšení”.
      
      
        Žid˚um 11,35
      
      
        .
      
      
        Pˇripomínali si slova svého
      
      
        Mistra, že se mají radovat, jsou-li pronásledováni pro Kristovu vˇec,
      
      
        protože jejich odmˇena v nebesích je veliká; vždyt’ podobnˇe byli pˇred
      
      
        nimi pronásledováni Boží proroci. Radovali se, protože považovali
      
      
        za ˇcest, že mohou trpˇet pro pravdu. Z prostˇredku šlehajících plamen˚u
      
      
        stoupaly k nebes˚um oslavné písnˇe. Vírou vzhlíželi vzh˚uru a vidˇeli
      
      
        Pána Ježíše a jeho andˇely, jak je z nebe pozorují s hlubokým zájmem