Nezmˇenitelná Boží v˚ule
359
pˇrikázání a tak uˇcil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za
nejmenšího; kdo by je však zachovával a uˇcil, ten bude v království
nebeském vyhlášen velkým.”
Matouš 5,17-19
.
Protestanté všeobecnˇe uznávají, že Písmo neposkytuje opráv-
nˇení ke zmˇenˇe soboty. Jednoznaˇcnˇe se to pˇriznává v tiskovinách
vydávaných americkými spoleˇcnostmi “American Tract Society” a
“
American Sunday School Union”. V jedné z publikací se napˇríklad
doˇcteme, že “Nový zákon nikde výslovnˇe nepˇrikazuje zachovávání
nedˇele, prvního dne týdne, ani nedefinuje zásady, které se k ní vzta-
hují.” (George Elliott, The Abiding Sabbath, str. 184)
Jiná protestantská tiskovina uvádí: “Až do Kristovy smrti nedošlo
k žádné zmˇenˇe dne odpoˇcinku”; a “z textu Nového zákona je zˇrejmé,
že (apoštolové) nedali výslovný pˇríkaz, aby byl zrušen sedmý den,
[293]
sobota; a zachováván první den týdne.” (A. E. Waffle, The Lord’s
Day, str. 186—188)
ˇRímští katolíci pˇriznávají, že sobotu zmˇenila jejich církev, a pro-
hlašují, že zachováváním nedˇele uznávají protestanté autoritu ˇrímské
církve. V “Katolickém katechismu kˇrest’anského náboženství” se
v odpovˇedi na otázku, který den se má zachovávat podle ˇctvrtého
pˇrikázání, ˇríká: “Podle Starého zákona byla sváteˇcním dnem sobota;
avšak církev, pouˇcená Ježíšem Kristem a ˇrízená Duchem Božím,
nahradila sobotu nedˇelí, takže nyní svˇetíme první, a nikoli sedmý
den. Nedˇele nyní nahrazuje den Pánˇe a je dnem Pánˇe.”
Jako d˚ukaz autority katolické církve uvádˇejí katoliˇctí pisatelé
“
právˇe pˇreložení odpoˇcinku ze soboty na nedˇeli, ˇcemuž se podrobují i
protestanté, . . . nebot’ zachováváním nedˇele uznávají autoritu církve
zˇrizovat svátky a jejich nerespektování považovat za hˇrích.” (Henry
Tuberville, An Abridgment of the Christian Doctrine, str. 58) Co
jiného je tedy zmˇena soboty než znamením, cejchem moci ˇrímské
církve — “cejchem šelmy”?
ˇRímská církev se svých nárok˚u na pozemskou vládu nevzdala.
Jestliže svˇet a protestantské církve pˇrijímají den odpoˇcinku usta-
novený touto církví a odmítají biblickou sobotu, uznávají vlastnˇe
její mocenské nároky. I když se pˇritom odvolávají na tradici nebo
na autoritu církevních Otc˚u, popírají právˇe tu zásadu, která je dˇelí
od ˇRíma, že totiž “Bible, a jedinˇe Bible, je náboženskou autori-
tou protestant ˚u”. Katolíci mohou sledovat, jak se tyto církve samy
obelhávají a úmyslnˇe zavírají oˇci pˇred skuteˇcností. Když se hnutí,
