Zniˇcení Jeruzaléma
31
Znovu pˇrikázal voják˚um, aby požár nešíˇrili. Setník Liberalis se po-
kusil vynutit si poslušnost u svých voják˚u, avšak ani úcta k císaˇri
nedokázala potlaˇcit jejich zbˇesilé nepˇrátelství v˚uˇci Žid˚um, váleˇcnic-
[26]
kou vášeˇn a neukojenou touhu drancovat. Vojáci vidˇeli, že všechno
kolem nich se v divokých plamenech leskne zlatem. Domnívali se,
že v chrámu jsou uloženy nesmírné poklady. Jeden voják v nestˇre-
žené chvíli vhodil hoˇrící pochodeˇn do otevˇrených dveˇrí chrámu a
v okamžiku vzplála celá budova. Oslepující oheˇn a kouˇr donutil
d˚ustojníky opustit chrám a nádherná budova byla ponechána svému
údˇelu.
Byla to údˇesná podívaná pro ˇRímany — natož pro Židy. Celý
vrchol hory — dominanty Jeruzaléma — planul jako sopka. Jedna
budova za druhou se hroutily za strašného rachotu, pohlceny ohnˇem.
Stˇrechy z cedrového dˇreva byly v jednom plameni. Pozlacené vˇeže
svítily jako hˇreby rozžhavené do ˇcervena. Z vˇeží u brány šlehaly
ohnivé jazyky a vzh˚uru se valily sloupy dýmu. Okolní pahorky
byly ozáˇreny svˇetlem požáru. Postávaly na nich tmavé hlouˇcky lidí,
kteˇrí s hr˚uzou a úzkostí sledovali šíˇrící se zkázu. Na hradbách a na
vyšších místech horního mˇesta bylo vidˇet mnoho tváˇrí, nˇekteré bledé
strachem a zoufalstvím, jiné zachmuˇrené pomstychtivostí. Volání
ˇrímských voják˚u, kteˇrí pobíhali sem a tam, a náˇrek vzbouˇrenc˚u,
kteˇrí umírali v plamenech, se mísil s hukotem požáru a dunˇením
padajících trám˚u. Výkˇriky lidí stojících na vyvýšených místech se
jako ozvˇena odrážely od okolních kopc˚u. Podél hradeb znˇel náˇrek a
pláˇc. Lidé, vyˇcerpaní hladem, sbírali poslední síly, aby dali najevo
svou úzkost a zármutek.
Krveprolití v prostorách chrámu bylo strašnˇejší než to, co se
dˇelo venku. Muži i ženy, staˇrí i mladí, vzbouˇrenci i knˇeží — ti,
kdo bojovali, i ti, kdo prosili o smilování, všichni bez rozdílu byli
pobíjeni. Poˇcet zabitých pˇrevyšoval poˇcet tˇech, kdo je zabíjeli. Vojáci
museli pˇrelézat hromady mrtvol, aby mohli pokraˇcovat ve vraždˇení.”
(
Milman, Dˇejiny Žid˚u, kniha 16)
Po zniˇcení chrámu padlo brzy do rukou ˇRíman˚u celé mˇesto.
V˚udci Žid˚u vyklidili své nedobytné vˇeže, takže Titus našel vˇeže
opuštˇené. Prohlížel si je v nˇemém úžasu a prohlásil, že mu je dal
do rukou B˚uh, protože žádná zbraˇn, jakkoli silná, by nic nesvedla
proti takovým opevnˇením. Jak mˇesto, tak chrám byly srovnány do
základ˚u a místo, na nˇemž stála svatynˇe, bylo zoráno “jako pole”.
