30
Velké drama vˇek˚u
nilo strašné zaklínání, které znˇelo pˇred Pilátovým soudným tr ˚unem:
“
Krev jeho na nás a na naše dˇeti!”
Matouš 27,25
.
Titus by byl rád ukonˇcil tuto dˇesivou podívanou — chtˇel za-
chránit Jeruzalém, aby se jeho údˇel nenaplnil v plné míˇre. Hnusil
se mu pohled na hromady mrtvých tˇel ležících v údolích. Když ale
z Olivové hory hledˇel na velkolepý chrám, pˇripadal si jako v ˇca-
rokrásném snu; vydal rozkaz, aby se nikdo nedotkl ani jediného z
kamen˚u, z nichž byl postaven. Než se rozhodl k útoku na chrám,
vyzval židovské v˚udce, aby ho nenutili znesvˇetit posvátné místo
krví. Vyjdou-li a budou-li bojovat na jiném místˇe, neznesvˇetí žádný
ˇRíman svatost chrámu. Sám Josephus vynaložil všechnu svou vý-
mluvnost a zapˇrísahal je, aby se vzdali a zachránili tak sebe, své
mˇesto a své bohoslužebné místo. Na jeho slova však odpovˇedˇeli
jen hrubým proklínáním. Když pˇred nimi tento jejich poslední lid-
ský prostˇredník stál a zapˇrísahal je, aby se vzdali, zasypali ho šípy.
Židé již dˇríve odmítli prosby Božího Syna a nyní je tyto domluvy
a zapˇrísahání ještˇe více utvrdily v odhodlání bojovat až do konce.
Titus se marnˇe snažil chrám zachránit. Ten, který je vˇetší, než byl
on, prohlásil, že tam nez˚ustane kámen na kameni.
Slepá umínˇenost židovských v˚udc˚u a hrozné zloˇciny, páchané
v obleženém mˇestˇe, vyvolaly u ˇRíman˚u hr˚uzu a rozhoˇrˇcení. Titus
se nakonec rozhodl, že na chrám zaútoˇcí. Umínil si pˇritom, že ho
dobude, ale pokud možno tak, aby nedošlo k jeho poškození. Jeho
rozkazy však vojáci neuposlechli. Když se v noci uchýlil do svého
stanu, Židé z chrámu zaútoˇcili a napadli vojáky pˇred chrámem. Za
boje pak vhodil jeden ˇrímský voják do pˇredsínˇe hoˇrící pochodeˇn a v
mžiku se octly v plamenech cedrovým dˇrevem vykládané pˇredsínˇe
kolem svatynˇe. Titus v doprovodu svých velitel ˚u pˇrispˇechal hned na
místo a pˇrikázal voják˚um, aby oheˇn uhasili. Jeho rozkazy se však
míjely úˇcinkem. Rozvášnˇení vojáci rozšíˇrili požár do dalších prostor
sousedících s chrámem a svými meˇci pak pobili velké množství
Žid˚u, kteˇrí se tam ukrývali. Krev tekla po chrámových schodech
jako voda. Tisíce a tisíce Žid˚u zahynuly. Vˇravu boje pˇrehlušovaly
hlasy volající “Ichabod” — sláva odešla.
“
Titus poznal, že je nemožné uklidnit bˇesnící vojsko. Vešel do
chrámu se svými d˚ustojníky a prohlížel si posvátnou budovu zevnitˇr.
S úžasem hledˇeli na skvostný interiér, a protože plameny dosud
nepronikly do svatynˇe, uˇcinil Titus poslední pokus o její záchranu.
