V pˇrítomnosti Nejvyššího
345
je pˇripraven pro Boží království, je vyšetˇrující soud, závˇereˇcný úkon
v nebeské svatyni.
Až vyšetˇrování skonˇcí, až budou provˇeˇreny pˇrípady všech lidí,
kteˇrí se kdy hlásili k Bohu, až bude rozhodnuto o každém z nich,
tehdy — a ne dˇríve — doba milosti pro lidstvo skonˇcí a “dveˇre
milosti” se uzavˇrou. Jediná kratiˇcká vˇeta: Ty, “které byly pˇripraveny,
vešly s ním na svatbu; a dveˇre byly zavˇreny,” (
Matouš 25,10
)
nás
tak provází celým údobím závˇereˇcné služby našeho Spasitele až do
chvíle, kdy velké dílo záchrany ˇclovˇeka skonˇcí.
V pozemské svatyni, která, jak jsme vidˇeli, je obrazem služby
v nebeské svatyni, konˇcila služba v prvním oddˇelení svatynˇe tehdy,
když veleknˇez v Den smíˇrení vstoupil do druhého oddˇelení — do
svatynˇe svatých. B˚uh pˇrikázal: “Nikdo z lidí nesmí být ve stanu se-
tkávání, když vejde do svatynˇe k vykonávání smírˇcích obˇrad˚u, dokud
nevyjde.”
3.
Mojžíšova 16,17
.
Stejnˇe tak skonˇcil Kristus první ˇcást
své služby, když pˇrešel do svatynˇe svatých, aby vykonal závˇereˇcnou
ˇcást díla smíˇrení. Když však skonˇcila služba v prvním oddˇelení, za-
ˇcala služba ve druhém oddˇelení. V obrazné službˇe opustil veleknˇez
v Den smíˇrení svatyni, a pˇredstoupil pˇred Boha s krví zvíˇrat obˇeto-
vaných za hˇríchy všech Izraelc˚u, kteˇrí jich upˇrímnˇe litovali. Stejnˇe
tak Ježíš skonˇcil teprve první ˇcást svého díla, které koná jako náš
zástupce, a zahájil druhou ˇcást stejné služby, pˇri níž stále pˇredkládá
pˇred Otcem svou krev jako obˇet’ za hˇríšníky.
V roce 1844 tomu adventisté neporozumˇeli. Když uplynula doba
oˇcekávaného Ježíšova pˇríchodu, nepˇrestali vˇeˇrit, že jeho pˇríchod je
blízko. Domnívali se, že nastala rozhodná chvíle: služba Pána Ježíše
jako zástupce lidstva pˇred Bohem skonˇcila a doba milosti pro lidstvo
skonˇcí podle Bible krátce pˇred pˇríchodem Pána na nebeských obla-
cích. Tak jim to alespoˇn pˇripadalo; zdálo se jim, že to jasnˇe vysvítá z
text ˚u Písma svatého, v nichž se hovoˇrí o dobˇe, kdy lidé budou hledat,
klepat a volat u dveˇrí Boží milosti, nikdo jim však neotevˇre. Kladli
si také otázku, zda doba, kdy oˇcekávali druhý pˇríchod Ježíše Krista,
není spíše zaˇcátkem tohoto období, které bezprostˇrednˇe pˇredchází
jeho pˇríchod. Protože hlásali poselství o pˇricházejícím soudu, do-
mnívali se, že splnili sv˚uj úkol v˚uˇci svˇetu. Pˇrestali cítit odpovˇednost
za záchranu nevˇeˇrících — zdálo se jim ostatnˇe, že jejich nafoukané a
[282]
rouhavé posmˇešky jsou jenom dalším d˚ukazem, že na lidi, kteˇrí od-
mítli Boží milost, Boží Duch už nep˚usobí. To všechno je utvrzovalo
