Zniˇcení Jeruzaléma
29
došíjným odporem v˚uˇci ˇRíman˚um, a to mˇelo za následek, že na
odsouzené mˇesto záhy dolehlo hrozné utrpení.
Když Titus znovu oblehl mˇesto, postihly Jeruzalém strašné po-
hromy. Mˇesto bylo obklíˇceno v dobˇe Velikonoc, kdy se za jeho
hradbami shromáždily milióny Žid˚u. Zásoby potravin, které by vy-
staˇcily pro obyvatele mˇesta na léta, kdyby byly peˇclivˇe uskladnˇeny,
byly zniˇceny z ˇrevnivosti a msty soupeˇrících skupin, a proto nyní
všichni prožívali hr˚uzy hladovˇení. Mírka pšenice se prodávala za
talent. Hlad doléhal tak, že muži okusovali k˚uži svých opask˚u, svou
obuv a povlak svých štít ˚u. Lidé se ve velkém množství vydávali
v noci za hradby mˇesta, aby tam nasbírali divoce rostoucí rostliny,
aˇckoli mnozí pˇri tom byli chyceni a po krutém muˇcení usmrceni.
Ti, kdo se bezpeˇcnˇe vrátili, byli ˇcasto oloupeni o to, co nasbírali s
nasazením života. V˚udci používali nejnelidštˇejší zp˚usoby muˇcení,
aby od strádajících vymohli poslední skrovné zásoby, které snad
ještˇe mohli nˇekde ukrýt. Tˇechto krutostí se ˇcasto dopouštˇeli lidé,
kteˇrí mˇeli ještˇe dost jídla a chtˇeli si jen vytvoˇrit zásoby potravin pro
budoucnost.
Tisíce lidí zahynuly hladem a morem. Zdálo se, že vymizely pˇri-
rozené city. Muži okrádali své ženy, ženy okrádaly své muže. Bylo
vidˇet, jak dˇeti odtrhují jídlo od úst svých starých rodiˇc˚u. Když se
prorok ptal: “Cožpak m˚uže zapomenout žena na své pacholátko?”,
dostalo se mu odpovˇedi ve zdech tohoto odsouzeného mˇesta: “Ženy,
které bývají tak milosrdné, vaˇrily vlastníma rukama své dˇeti a po-
jídaly je pˇri tˇežké ránˇe dcery mého lidu.”
Izajáš 49,15
;
Pláˇc 4,10
.
Znovu se splnilo varovné proroctví vyslovené pˇred ˇctrnácti stale-
tími: “Ta zmˇekˇcilá a zhýˇckaná mezi vámi, která se pro zhýˇckanost a
zmˇekˇcilost ani nepokusila postavit nohou na zem, bude nepˇrejícnˇe
hledˇet na svého vlastního muže i na svého syna a na svou dceru, . . .
i na své dˇeti, které porodí. Tajnˇe je sní pro nedostatek všeho v tísni
obležení, kterým tˇe bude tísnit tv˚uj nepˇrítel ve tvých branách.”
5.
[25]
Mojžíšova 28,56.57
.
ˇRímští vojev˚udci se snažili vyvolat v Židech dˇes a hr ˚uzu, a tak je
pˇrimˇet, aby se vzdali. Zajatci, kteˇrí kladli odpor, když byli zajímáni,
byli mrskáni, muˇceni a poté ukˇrižováni pˇred mˇestskými hradbami.
Stovky jich takto umíraly každý den. Toto pˇríšerné dílo trvalo tak
dlouho, dokud v údolí Jozafat a na Golgotˇe nebylo postaveno tolik
kˇríž˚u, že se mezi nimi dalo jen stˇeží projít. Tak údˇesnˇe se vypl-
