Tajemství svatynˇe
333
Svatynˇe nové smlouvy
Když se lidé, kteˇrí hledali pravdu, znovu obrátili k listu Žid˚um,
zjistili, že již citovaná slova apoštola Pavla hovoˇrí o existenci druhé
svatynˇe neboli svatynˇe nové smlouvy: “I ta první smlouva mˇela
ovšem bohoslužebný ˇrád i posvátné místo.” Spojkou “i” apoštol
Pavel naznaˇcuje, že se o této svatyni zmínil již dˇríve. Když se vrá-
tíme na poˇcátek pˇredchozí kapitoly dopisu Žid˚um, m˚užeme ˇcíst: “Z
toho, co bylo ˇreˇceno, plyne: máme veleknˇeze, který usedl po pravici
Božího tr ˚unu v nebesích jako služebník pravé svatynˇe a stánku, který
zˇrídil sám Hospodin, a nikoli ˇclovˇek.”
Žid˚um 8,1.2
.
Zde se hovoˇrí o svatyni nové smlouvy. Svatyni první smlouvy
vybudovali lidé, postavil ji Mojžíš. Nebeskou svatyni postavil Pán,
a ne ˇclovˇek. Ve starozákonní svatyni konali službu lidé jako knˇeží,
v nebeské svatyni slouží Ježíš Kristus, náš velký Veleknˇez. První
svatynˇe byla na zemi, druhá je v nebi.
Navíc, Mojžíš zhotovil svatostánek podle nebeského vzoru. Pán
mu pˇrikázal: “Udˇeláte všechno pˇresnˇe podle toho, co ti ukazuji
jako vzor svatého pˇríbytku i vzor všech bohoslužebných pˇredmˇet ˚u.”
Tento pˇríkaz dostal opakovanˇe: “Hled’, abys všechno udˇelal podle
vzoru, který ti byl ukázán na hoˇre.”
2.
Mojžíšova 25,9.40
.
Apoštol
Pavel dodává, že první svatostánek byl “náznakem nebeských vˇecí”,
že knˇeží, kteˇrí obˇetují dary podle zákona, slouží podle “obrazu a
stínu nebeské svatynˇe” a “Kristus nevešel do svatynˇe, kterou udˇelaly
lidské ruce jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe,
aby se za nás postavil pˇred Boží tváˇrí.”
Žid˚um 9,9.23
;
Žid˚um 8,5
;
Žid˚um 9,24
.
Nebeská svatynˇe, ve které slouží Ježíš Kristus v náš prospˇech, je
originál, zatímco svatynˇe vystavˇená Mojžíšem byla její napodobeni-
nou. B˚uh p˚usobil svým Duchem na stavitele pozemské svatynˇe — v
jejich ˇremeslné zruˇcnosti se zrcadlila Boží moudrost. Stˇeny vypadaly
jako z jednoho kusu zlata; svˇetlo sedmi lamp zlatého svícnu odrážely
na všechny strany. Také st ˚ul s pˇredkládanými chleby a kadidlový
oltáˇr záˇrily jako ryzí zlato. Nádherné koberce, které tvoˇrily strop a v
nichž byly vetkány postavy andˇel ˚u v modré, purpurové a šarlatové
barvˇe, zvýrazˇnovaly krásu stavby. Za druhou oponou se ukazovala
záˇre nad slitovnicí, viditelný projev Boží slávy, do jejíž pˇrítomnosti
mohl pˇrijít pouze nejvyšší knˇez — kdokoli jiný by zde zemˇrel.
