Další zkouška víry
      
      
        323
      
      
        na 22. ˇríjen, zaˇcali proto považovat za datum pˇríchodu Ježíše Krista.
      
      
        Tento závˇer byl v souladu s výše zmínˇeným zjištˇením, že období 2
      
      
        300
      
      
        dní skonˇcí na podzim, a p˚usobil tudíž velice pˇresvˇedˇcivˇe.
      
      
        V podobenství uvedeném v 25. kapitole Matoušova evangelia
      
      
        následuje pˇríchod ženicha po dobˇe ˇcekání a spánku. To jen dopl ˇno-
      
      
        valo právˇe uvedené d˚ukazy jak z proroctví, tak i ze starozákonních
      
      
        pˇredobraz˚u. Toto vše významnˇe umocnilo pˇresvˇedˇcení tisíc˚u vˇeˇrí-
      
      
        cích, kteˇrí hlásali “p˚ulnoˇcní volání”.
      
      
        Charakteristika hnutí z roku 1844
      
      
        Toto hnutí se pˇrehnalo zemí jako pˇrílivová vlna. Šíˇrilo se od
      
      
        mˇesta k mˇestu, od vesnice k vesnici, i na samoty, až plnˇe vyburcovalo
      
      
        ˇcekající lid. Svým poselstvím niˇcilo fanatismus, jako vycházející
      
      
        slunce rozpouští ranní jinovatku. Mizely pochybnosti a nejistota
      
      
        —
      
      
        srdce vˇeˇrících naplnila nadˇeje a odvaha. Hnutí se zbavilo všech
      
      
        extrém˚u, které se projevují všude tam, kde se lidské vzrušení ne-
      
      
        nechá ovládat Božím slovem a Božím Duchem. Podobalo se onˇem
      
      
        obdobím pokory a návratu k Pánu, která prožíval starý Izrael, když
      
      
        jej B˚uh káral ústy svých prorok˚u. Neslo charakteristické rysy, ji-
      
      
        miž se Boží dílo vyznaˇcuje ve všech dobách. Neprojevovalo se v
      
      
        nˇem extatické nadšení, ale spíše opravdové zpytování srdce, vyznání
      
      
        hˇrích˚u a odmítnutí “svˇeta”. Lidé chtˇeli být pˇripraveni na setkání s
      
      
        [264]
      
      
        Pánem, vytrvale se modlili a bezvýhradnˇe se odevzdali Bohu.
      
      
        Miller o tomto hnutí napsal: “Neprojevuje se v nˇem velká radost,
      
      
        ta jako by se odkládala pro budoucnost, kdy bude nebe a zemˇe spolu
      
      
        jásat v nevýslovné radosti a v dokonalé slávˇe. Také se zde nekˇriˇcí
      
      
        —
      
      
        ˇceká se spíše na volání z nebe. Ani zpˇeváci nezpívají — i oni
      
      
        ˇcekají, až se budou moci pˇripojit k andˇelským sbor ˚um. . . Nedochází
      
      
        k citovým rozpor˚um, všichni jsou jednoho srdce a jedné mysli.”
      
      
        (
      
      
        Bliss, str. 270.271)
      
      
        Jiný úˇcastník hnutí podal toto svˇedectví: “Všeobecnˇe vyvolalo
      
      
        hnutí d˚ukladné zpytování srdcí a pokoru pˇred Bohem; lidé pˇrestali
      
      
        milovat vˇeci tohoto svˇeta, vyznávali své hˇríchy a opravdovˇe pro-
      
      
        sili o milost a odpuštˇení; utichly spory a nepˇrátelství. Podobnou
      
      
        hloubku pokory a oddanosti jsme nikdy pˇredtím nezažili; jak B˚uh
      
      
        pˇredpovˇedˇel prostˇrednictvím proroka Joela: až se pˇriblíží velký den
      
      
        Hospodin˚uv, lidé roztrhnou svá srdce, a ne šaty, obrátí se k Bohu s