Další zkouška víry
      
      
        321
      
      
        Zvˇest o blízkém pˇríchodu Ježíše Krista je vyrušila z jejich klidu.
      
      
        Obávali se, že by to mohla být pravda. Doufali však, že tomu tak
      
      
        není, a to byla pˇríˇcina jejich nepˇrátelského postoje v˚uˇci adventist ˚um
      
      
        a jejich víˇre.
      
      
        Skuteˇcnost, že mezi adventisty proniklo nˇekolik fanatik˚u, je
      
      
        právˇe tak málo d˚uvodem k tvrzení, že toto hnutí není od Boha, jako
      
      
        nebyla pˇrítomnost fanatik˚u a podvodník˚u v církvi v dobˇe apoštola
      
      
        Pavla nebo Luthera d˚ukazem, že jejich dílo je odsouzeníhodné. Staˇcí,
      
      
        aby se Boží lid probudil ze spánku, zaˇcal ˇcinit pokání a usiloval o
      
      
        obnovu; staˇcí, aby zaˇcal studovat Boží slovo a poznal tak pravdu,
      
      
        která je v Ježíši Kristu, a plnˇe se odevzdal Bohu. Pak se okamžitˇe
      
      
        ukáže, že také satan je stále aktivní a je stále na stráži. Svou moc dá
      
      
        potom najevo všemožným klamem a pˇrivolá si na pomoc všechny
      
      
        padlé andˇely.
      
      
        Zdrojem fanatismu a rozkolu nebylo poselství o druhém pˇrí-
      
      
        chodu Ježíše Krista. K tˇemto projev˚um došlo v létˇe 1844, kdy ad-
      
      
        ventisté znejistˇeli a zapochybovali, zda zastávají správné stanovisko.
      
      
        Hlásání poselství prvního andˇela a “p˚ulnoˇcního volání” vedlo pˇrímo
      
      
        k potlaˇcení fanatismu a rozbroj ˚u. Lidé, kteˇrí se zapojili do tohoto
      
      
        hnutí, byli jednotní, jejich srdce napl ˇnovala vzájemná láska a láska
      
      
        ke Kristu, jehož pˇríchod oˇcekávali. Tato jediná víra, tato blahosla-
      
      
        vená nadˇeje jim pomohla vymanit se z dosahu všech lidských vliv˚u
      
      
        a chránila je pˇred satanovými útoky.
      
      
        Léto 1844 — ženich pˇrichází!
      
      
        “
      
      
        Když ženich nepˇricházel, na všechny pˇrišla ospalost a usnuly.
      
      
        Uprostˇred noci se rozlehl kˇrik: Ženich je tu, jdˇete mu naproti!
      
      
        Všechny družiˇcky procitly a dávaly do poˇrádku své lampy.”
      
      
        Matouš
      
      
        25,5-7
      
      
        .
      
      
        V létˇe roku 1844 — tedy v dobˇe mezi datem, kdy mˇelo
      
      
        podle p˚uvodních výpoˇct ˚u skonˇcit období 2 300 prorockých dn˚u, a
      
      
        podzimem téhož roku, který byl pozdˇeji pokládán za dobu konce
      
      
        —
      
      
        hlásali poselství vyjádˇrené slovy Písma: “Ženich pˇrichází!”
      
      
        Toto hnutí vyvolalo zjištˇení, že Artaxerx˚uv výnos o obnovˇe
      
      
        Jeruzaléma, který je výchozím bodem k výpoˇctu období 2 300 pro-
      
      
        rockých dn˚u, zaˇcal platit od podzimu roku 457 pˇr. Kr. a nikoli od
      
      
        poˇcátku toho roku, jak se pˇredtím vˇeˇrilo. Zaˇcneme-li poˇcítat od pod-