Další zkouška víry
      
      
        319
      
      
        pˇritom se ˇrídili svými pocity, dojmy a pˇredstavami. Nˇekteˇrí z nich
      
      
        projevovali slepou, fanatickou horlivost a odsuzovali všechny, kdo
      
      
        s nimi nesouhlasili. Vˇetšina adventist ˚u jejich blouznivé nápady a
      
      
        jednání nepˇrijala. Dˇelali pravdˇe špatnou povˇest.
      
      
        Úklady nepˇrítele
      
      
        Satan se tímto zp˚usobem snažil niˇcit Boží dílo. Adventní hnutí
      
      
        vyburcovalo mnoho lidí a pˇrivedlo k obrácení tisíce hˇríšník˚u. Vˇerní
      
      
        lidé hlásali poselství, i když Pán nepˇrišel tehdy, kdy jej oˇcekávali.
      
      
        Vládce zla ztrácel poddané. Aby Boží dílo zdiskreditoval, snažil
      
      
        se nˇekteré vˇeˇrící svést k extrém˚um. Jeho pomocníci pak využili
      
      
        každý omyl, každý chybný krok, každý nesprávný ˇcin a pˇrehnanˇe ho
      
      
        zvýraznili, aby lidem zošklivili adventisty i jejich víru. Satan mnohé
      
      
        svedl k tomu, že ústy sice vyznávali víru v druhý Ježíš˚uv pˇríchod,
      
      
        ve skuteˇcnosti však právˇe on ovládal jejich srdce a tˇežil z toho, že
      
      
        se mu daˇrilo soustˇredit na tyto lidi pozornost jako na pˇredstavitele
      
      
        všech vˇeˇrících.
      
      
        Satan je “žalobce svých bratˇrí” — svádí lidi k tomu, aby sle-
      
      
        dovali chyby a nedostatky Božího lidu, aby o nich hovoˇrili a aby
      
      
        pˇrehlíželi všechny jejich dobré ˇciny. Satan vyvíjí aktivitu vždy, když
      
      
        B˚uh usiluje o záchranu lidí. Když Boží synové pˇredstupují pˇred
      
      
        Pána, pˇrichází s nimi i satan. Do každého probuzeneckého hnutí pˇri-
      
      
        vádí lidi neposvˇeceného srdce a nevyrovnané mysli; ti pak pˇrijmou
      
      
        [261]
      
      
        nˇekteré body pravdy a získají si místo mezi vˇeˇrícími a satan m˚uže
      
      
        jejich prostˇrednictvím šíˇrit uˇcení, které oklame nerozvážné. Nikdo
      
      
        se nestane dobrým kˇrest’anem tím, že se zdržuje ve spoleˇcnosti Bo-
      
      
        žího lidu, v Božím domˇe nebo dokonce u stolu Pánˇe. Satan se ˇcasto
      
      
        úˇcastní i nejslavnostnˇejších pˇríležitostí v podobˇe lidí, které m˚uže
      
      
        použít jako své vyslance.
      
      
        Vládce zla bojuje o každou píd’ území, na kterém Boží lid po-
      
      
        kroˇcí na své cestˇe k Božímu království. V celých dˇejinách kˇrest’an-
      
      
        ské církve nenajdeme jedinou reformaci, která by se nepotýkala s
      
      
        vážnými pˇrekážkami. Tak tomu bylo i v dobˇe apoštola Pavla. Kde-
      
      
        koli založil sbor, našlo se v nˇem nˇekolik lidí, kteˇrí zdánlivˇe pˇrijali
      
      
        víru, vnášeli však do sboru bludné uˇcení, které — kdyby je lidé
      
      
        pˇrijali — by nakonec vytlaˇcilo lásku k pravdˇe. Luthera velmi trá-
      
      
        pilo a znepokojovalo jednání fanatik˚u, kteˇrí tvrdili, že B˚uh mluví