Odmítnuté varování
309
O Babylónu se ˇríká, že je to “matka všeho smilstva”. Jako její
dcery jsou oznaˇceny církve, které pˇrijaly její uˇcení, její tradice a
ˇrídí se jejím pˇríkladem, jelikož obˇetují pravdu i Boží pˇrízeˇn, aby
mohly vytvoˇrit protizákonné spojenectví se svˇetem. Poselství ze
Zjevení ˇctrnácté kapitoly, které ohlašuje pád Babylónu, musí ozna-
ˇcovat ty náboženské organizace, které byly kdysi ˇcisté, ale které
se zvrhly. Protože toto poselství následuje po upozornˇení na soud,
bude hlásáno až v posledních dnech. Nem˚uže tedy oznaˇcovat pouze
ˇrímskou církev, protože ta odpadla od Boha už pˇred mnoha stale-
tími. Navíc, osmnáctá kapitola knihy Zjevení vyzývá Boží lid, aby
[253]
“
vyšel z Babylónu”. To znamená, že velká ˇcást Božího lidu je stále
ještˇe v Babylónu. Ve kterých církvích m˚užeme dnes najít vˇetšinu
Kristových následovník˚u? Nepochybnˇe v r˚uzných protestantských
církvích. V dobˇe svého vzniku se tyto církve postavily ˇcestnˇe k
Bohu a k pravdˇe, proto je provázelo Boží požehnání. I nevˇeˇrící svˇet
musel uznat, že pˇrijetí zásad evangelia pˇrináší blahodárné výsledky,
jak to prorok slíbil Izraeli: “Tvé jméno proniklo mezi pronárody pro
tvou krásu; byla dokonalá pro d˚ustojnost, kterou jsem na tebe vložil,
je výrok Panovníka Hospodina.” Ovšem stejnˇe jako Izraeli i tˇemto
církvím se staly osudné jejich snahy napodobovat nevˇeˇrící a získat
si jejich pˇrízeˇn. “Ty jsi však spoléhala na svou krásu a zhanobila jsi
své jméno smilstvem.”
Ezechiel 16,14.15
.
Mnohé protestantské církve napodobují pˇríklad ˇRíma v hˇríšném
spojenectví s “králi zemˇe” — státní církve spojenectvím se svˇet-
skými vládami, jiné církve úsilím o pˇrízeˇn svˇeta. Oznaˇcení “Baby-
lón” — zmatek — m˚užeme proto použít pro církve, které sice tvrdí,
že své uˇcení vyvozují z Bible, pˇresto se však rozštˇepily na nespoˇcet
skupin a zásadnˇe se liší svým vyznáním víry a svým uˇcením.
Kromˇe hˇríšného spojení se svˇetem vykazují církve, které se
oddˇelily od ˇRíma, také další rysy ˇrímské církve.
Jistá ˇrímskokatolická kniha tvrdí: “Kdyby se ˇrímská církev uctí-
váním svatých dopouštˇela modloslužebnictví, pak se její dcera, angli-
kánská církev, dopouští téhož, protože na deset kostel ˚u zasvˇecených
Pannˇe Marii pˇripadá jen jeden zasvˇecený Kristu.” (Richard Challo-
ner v “The Catholic Christian Instructed,” úvod, str. 21.22)
A dr. Hopkins prohlašuje ve svém pojednání o tisíciletém krá-
lovství: “Není d˚uvodu tvrdit, že antikristovské postoje a zvyky jsou
charakteristické pouze pro ˇrímskou církev. Protestantské církve mají
