310
Velké drama vˇek˚u
v sobˇe mnoho antikristovského a jsou na hony vzdáleny tomu, aby
se o nich mohlo ˇríci, že jsou opravdu oproštˇené od . . . zkaženosti a
bezbožnosti.” (Samuel Hopkins, Dílo, díl 2, str. 328)
O odluce presbyteriánské církve od ˇRíma dr. Guthrie napsal:
“
Pˇred tˇremi sty lety opustila naše církev s otevˇrenou Biblí na svém
praporu a s heslem ‘Zkoumejte Písmo’ brány ˇRíma.” A pak klade
d˚uležitou otázku: “Vyšla ˇcistá z bran Babylónu?” (Thomas Guthrie,
The Gospel in Ezekiel, str. 237)
Jak ˇrekl Ch. Spurgeon: “Anglikánská církev je, jak se zdá, úplnˇe
prosáklá uˇcením, že pro spasení jsou nejd˚uležitˇejší svátosti. Ovšem
ti, kdo se od této církve odluˇcují, jsou témˇeˇr vždy naplnˇeni filozo-
fickou nevˇerou. Lidé, od nichž bychom oˇcekávali lepší postoje, se
jeden po druhém odvracejí od základ˚u víry. Obávám se, že srdce
Anglie je skrznaskrz prostoupeno zhoubnou nevˇerou, která se navíc
odvažuje vystupovat na kazatelnu a nazývat se kˇrest’anskou vírou.”
Pˇríˇciny odpadnutí
Z ˇceho pramení takové odpadlictví? Jak církev na poˇcátku opus-
tila ˇcistotu evangelia? Tím, že pˇrijala pohanské zvyky, aby usnadnila
[254]
pohan˚um pˇrijmout kˇrest’anství. Apoštol Pavel prohlásil už ve své
dobˇe: “Ta nepravost již p˚usobí.”
2.
Tesalonickým 2,7
.
Dokud žili
apoštolové, z˚ustala církev pomˇernˇe ˇcistá. “Koncem druhého sto-
letí však vˇetšina sbor˚u pˇrijala novou podobu. Když zemˇreli staˇrí
uˇcedníci, jejich potomci spolu s novˇe obrácenými . . . pˇrijali nové
formy a zp˚usoby.” (Robert Robinson, Ecclesiastical Researches, kap.
6,
odst. 17, str. 51) Aby získali nové ˇcleny, nevyžadovali dodržo-
vání vznešených kˇrest’anských zásad. Následkem toho proudila do
církve “pohanská krev a pˇrinášela s sebou pohanské zvyky, názory
a modly” (Gavazzi, Lectures, str. 278). S tím, jak si kˇrest’anství
získávalo pˇrízeˇn a podporu svˇetských vládc˚u, stalo se pˇrijatelným
pro široké vrstvy; mnozí se však stali kˇrest’any jen navenek — “v
podstatˇe z˚ustali pohany, a dále tajnˇe uctívali své bohy” (Tamtéž, str.
278).
Neopakuje se totéž témˇeˇr v každé církvi, která se nazývá pro-
testantskou? Když zemˇreli zakladatelé prodchnutí pravým duchem
nápravy, nastoupila další generace a zaˇcala církev pˇretváˇret. Potomci
reformátor˚u obvykle slepˇe lpí na vˇerouce otc˚u a odmítají uznat co-
