308
Velké drama vˇek˚u
Jde o projev nevˇery církve v˚uˇci Kristu, jestliže pˇripustí, aby
namísto d˚uvˇery a lásky se v lidském srdci uhnízdil pouhý zájem o
svˇetské vˇeci. Bible to pˇrirovnává k porušení manželského slibu. Také
hˇrích, kterého se Izrael dopustil tím, že odešel od svého Boha, je
znázornˇen tímto obrazem. Obdivuhodná Boží láska, kterou odmítli,
je popsána tak dojemnˇe: “Pˇrísahal jsem ti a vešel s tebou v smlouvu,
je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou.” “Stala ses nesmírnˇe
krásnou a dosáhla jsi královských poct. Tvé jméno proniklo mezi
pronárody pro tvou krásu; byla dokonalá pro d˚ustojnost, kterou jsem
na tebe vložil. . . Ty jsi však spoléhala na svou krásu a zhanobila jsi
své jméno smilstvem.” “Jako žena vˇerolomnˇe opouští svého druha,
tak vˇerolomnˇe jste se zachovali v˚uˇci mnˇe, dome izraelský, je výrok
Hospodin˚uv.” “Jako cizoložná manželka brala sis cizí místo svého
muže.”
Ezechiel 16,8.13-15.32
;
Jeremjáš 3,20
.
Podobná slova jsou v Novém zákonˇe urˇcena kˇrest’an˚um, pro
které je pˇrízeˇn svˇeta d˚uležitˇejší než pˇrízeˇn Boha. Apoštol Jakub
napsal: “Proradná stvoˇrení! Což nevíte, že pˇrátelství se svˇetem je
nepˇrátelství s Bohem? Kdo tedy chce být pˇrítelem svˇeta, stává se
nepˇrítelem Božím.”
Jakub˚uv 4,4
.
Babylón jako obraz zmatku
Babylón, žena ze Zjevení sedmnácté kapitoly, je vylíˇcen jako
žena “odˇená purpurem a šarlatem a ozdobená zlatem, drahokamy a
perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a neˇcistoty . . . a
na ˇcele mˇela napsáno jméno — je v nˇem tajemství: Babylón veliký,
Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.” Prorok dále po-
pisuje: “Vidˇel jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových
svˇedk˚u.” O Babylónu se také ˇríká, že je to “veliké mˇesto, panující
nad králi zemˇe”.
Zjevení 17,4-6.18
.
Moc, která po dlouhá staletí
neomezenˇe vládla nad kˇrest’anskými panovníky, je ˇRím. Purpur a
šarlat, zlato, drahé kamení a perly živˇe zobrazují jeho velkolepost a
troufalou okázalost. O žádné jiné mocnosti než o ˇrímské církvi, která
tak krutˇe pronásledovala Kristovy následovníky, se nedalo ˇríci, že je
“
opilá krví svatých”. Babylónu se také vytýká nezákonné spojení “s
králi zemˇe”. Tím, že se odlouˇcila od Pána a spojila se s pohany, stala
se nevˇestkou židovská církev. A podobnˇe upadla a stejný odsudek si
zaslouží také ˇrímská církev, protože hledala oporu ve svˇetské moci.
