Odmítnuté varování
305
Jiný pisatel v ˇcasopisu Religious Telescope podává následující
svˇedectví: “Nikdy jsme nezažili tak všeobecný úpadek náboženství,
jaký prožíváme nyní. Církev by se mˇela probudit a hledat pˇríˇcinu
tohoto stavu, protože každý, kdo miluje Boží církev, musí daný stav
pokládat za neštˇestí. Když sledujeme, jak málo lidí se skuteˇcnˇe
obrací k Bohu, když jsme svˇedky bezpˇríkladné nevázanosti a za-
tvrzelosti hˇríšník˚u, musíme mimodˇek zvolat: Pˇrestal snad B˚uh být
milostivý? Zavˇrely se snad už dveˇre milosti?”
Pˇríˇciny takového stavu musíme vždy hledat také v samotné
církvi. Duchovní temnota, která postihuje národy, církve i jednot-
livce, není zp˚usobena tím, že by B˚uh svévolnˇe odˇnal svou milost,
ale tím, že lidé odmítají nebo neberou vážnˇe Boží poselství. Témˇeˇr
exemplární pˇríklad nabízejí dˇejiny židovského národa v Ježíšovˇe
[250]
dobˇe. Protože se zabývali pouze záležitostmi tohoto svˇeta a zapomí-
nali na Boha a jeho slovo, jejich chápání se zatemnilo a jejich srdce
zachvátil materialismus a smyslnost. Proto nevˇedˇeli o pˇríchodu Me-
siáše a ve své pýše a nevˇeˇre Spasitele zavrhli. Ale ani tehdy B˚uh
nezbavil židovský národ možnosti poznat záchranu nebo mít na ní
podíl. Ovšem lidé, kteˇrí pravdu zavrhli, ztratili jakoukoli touhu po
Božím daru. Považovali “tmu za svˇetlo a svˇetlo za tmu” (
Izajáš
5,20
),
až se svˇetlo v nich zmˇenilo v tmu, a byla to velká temnota.
Satanovi vyhovuje, když lidé zachovávají náboženské formy,
aniž by se jim dostávalo opravdu živé zbožnosti. Po odmítnutí evan-
gelia Židé i nadále horlivˇe dodržovali staré obˇrady, pˇrísnˇe hlídali
svou národní jedineˇcnost, museli však doznat, že se mezi nimi už
neprojevuje Boží pˇrítomnost. Danielovo proroctví ukazovalo velice
pˇresnˇe na dobu pˇríchodu Mesiáše a zcela jednoznaˇcnˇe pˇredvídalo i
jeho smrt; není tedy divu, že se rabíni snažili lidi odvést od studia
této knihy, až nakonec vyhlásili klatbu nad každým, kdo by se po-
koušel vypoˇcítat dobu pˇríchodu Mesiáše. Další staletí prožili Židé
v slepotˇe a zatvrzelosti, pˇrehlíželi milostivou nabídku záchrany a
požehnání evangelia, ale i vážná varování pˇred nebezpeˇcím, jemuž
se vystavují odmítáním Boží nabídky.
Stejné pˇríˇciny pˇrinášejí všude stejné následky. Kdo úmyslnˇe
potlaˇcuje vˇedomí povinnosti, protože to odporuje jeho sklon˚um,
ztratí nakonec schopnost rozlišovat mezi pravdou a bludem. Jeho
rozum se zatemní, svˇedomí otupí, srdce se zatvrdí a duše se odlouˇcí
od Boha. Tam, kde lidé zlehˇcují nebo pohrdají poselstvím Boží
