298
Velké drama vˇek˚u
kládali tito kazatelé “sekeru ke koˇreni stromu” a vyzývali k pokání.
Jejich naléhavé volání bylo v naprostém protikladu k ujišt’ování, že
je klid a bezpeˇcí, které znˇelo z kazatelen. At’ už poselství zaznˇelo
kdekoli, posluchaˇci jím byli zasaženi. Prosté, pˇrímé svˇedectví Písma,
které za pomoci Ducha svatého pronikalo do lidských srdcí, mˇelo
tak pˇresvˇedˇcující sílu, že mu dokázal odolat jen málokdo. Formální
kˇrest’any vyburcovalo z falešné jistoty: zaˇcali si uvˇedomovat své
odpadlictví, zesvˇetaˇctˇelost a nevˇeru, pýchu, sobectví. Mnozí hledali
Boha s lítostí a pokorou; svou pozornost, kterou tak dlouho sou-
stˇredili na pozemské vˇeci, obrátili nyní k nebi. Pod vlivem Ducha
svatého se jejich srdce obmˇekˇcilo a oni se pˇridávali k volání: “Bojte
se Boha a vzdejte mu ˇcest, nebot’ pˇrišla hodina jeho soudu.”
Nejeden hˇríšník se s pláˇcem ptal: “Co mám dˇelat, abych byl
zachránˇen?”
Skutky 16,30
.
Neˇcestné jednání, jímž se provinili v
minulosti, vedlo mnohé k lítosti a pokání, ke snaze odˇcinit spáchané
kˇrivdy. Všichni, kdo našli v Kristu pokoj, toužili, aby stejné po-
žehnání zakusili také ostatní. Srdce rodiˇc˚u se obracela k dˇetem a
srdce dˇetí k rodiˇc˚um. Mizely bariéry, které vytváˇrí pýcha a nezájem.
[245]
Lidé upˇrímnˇe vyznávali své nedostatky, v mnoha rodinách usilovali
o záchranu svých nebližších a nejdražších. ˇCasto znˇely pˇrímluvné
modlitby. Všude lidé opravdovˇe volali k Bohu. Nˇekteˇrí zápasili ce-
lou noc v modlitbˇe o ujištˇení, že jim Pán odpustil hˇríchy, nebo za
obrácení pˇríbuzných ˇci známých.
Na shromáždˇení adventist ˚u pˇricházely zástupy lidí všech vrstev,
bohatí i chudí. Lidé vysoce postavení i prostí chtˇeli z r ˚uzných d˚uvod˚u
sami slyšet uˇcení o druhém pˇríchodu. Pán “tlumil” projevy nepˇrá-
telství, když jeho služebníci vysvˇetlovali d˚uvody své víry. ˇCasto to
byly slabé nástroje, ale Boží Duch dodal pravdˇe sílu. Shromáždˇení
návštˇevníci cítili pˇrítomnost andˇel ˚u a poˇcet vˇeˇrících den ode dne
rostl. Velké zástupy posluchaˇc˚u s napˇetím a bez dechu sledovaly d˚u-
kazy o brzkém pˇríchodu Ježíše Krista. Zdálo se, že se nebe pˇriblížilo
k zemi. Boží p˚usobení vnímali mladí i staˇrí. Lidé se vraceli dom˚u a
nahlas chválili Boha. Jejich št’astné hlasy znˇely tichem noci. Kdo se
zúˇcastnil tˇechto shromáždˇení, nedokázal na to nikdy zapomenout.
